13. června 2012 9:00 Lidovky.cz > Byznys > Moje peníze

Jsou to senzační hrnce jen za 36
tisíc, tlačil na seniory prodejce

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 10Diskuse
Senioři (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Senioři (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
PRAHA Nalákala je vidina celodenního výletu do Rakouska s obědem. Jenže do Rakouska se nakonec dostali až odpoledne na jednu hodinu, před tím je organizátoři zájezdu na několik hodin "zavřeli" do hotelu a nabízeli jim hrnce. Server Lidovky.cz vám přináší příběhy lidí, kteří se zúčastnili výletů s prezentací výrobků.

Reakce uveřejňujeme v původním znění, některé jsme zkrátili.

Příběh první: Za 99 korun na výlet do Rakouska

Je mi 35 let, na předváděcí akci jsem byla pouze jednou, bylo to zhruba v letech 1998-9. Chtěli jsme si s přítelem udělat výlet do Rakouska.

Přítel mě tehdy nalákal na akci, která slibovala za pouhých 99 korun na osobu výlet do rakouského městečka Retz, které leží kousek za hranicemi. Z náměstí ve Šlapanicích u Brna vyjíždělo ráno několik autobusů plných důchodců, pustili nás tam po zaplacení naprosto bez problémů a nikdo se nedivil našemu věku, ačkoli nám oběma bylo něco přes 20 a byli jsme tam zřejmě nejmladší.

Seriál vašich příběhů

V reakci na rozhovor s autorkou dokumentu Šmejdi, který jsme publikovali minulý týden, jste nám zaslali množství zkušeností s předváděcími prodejními akcemi. Další příběhy zveřejníme v následujících dnech.

První překvapení nás čekalo, jen co jsme vyrazili, protože autobus místo k rakouským hranicím zamířil po dálnici směrem na Prahu… Rozhlíželi jsme se po spolucestujících, ale nikdo se ničemu nedivil, tak jsme to nechali na řidiči a čekali, kdeže se to nakonec ocitneme. Po nějakém čase autobus dorazil do Hrotovic na Vysočině, kde zastavil před hotelem. Organizátor nás všechny vyhnal do hotelu a dohlížel při tom, aby se nikdo z cestujících nikam neztratil. V přízemí hotelu nás usadili v sále ke stolům a po chvíli začal suverénně vyhlížející chlápek v obleku vychvalovat svoje dokonalé hrnce (značku už nevím, ale bylo to něco jako Zepter). Celá akce trvala 3 hodiny, po jejímž skončení nám slíbili oběd zdarma, do té doby jsme si však veškeré pití museli platit sami. O zájezdu do Rakouska nebyla vůbec řeč a jen jednou se prodejce jen tak mimochodem zmínil, že „jestli tam náhodou pojedete, je tam móc draho…“  To nás dva velmi znejistělo, proč tu vůbec jsme.

Prodejce měl zboží složené v dodávce bez označení firmy a se zabílenými okny 

Čas se nekonečně vlekl a už si nepamatuji, jestli jsme vůbec směli opouštět sál nebo jestli byla nějaká přestávka. Jisté ale je, že si nás dvou sebevědomý prodejce téměř nevšímal, protože od tak mladých lidí asi nečekal, že budou mít při ruce 'senzačních' 36 tisíc korun, za které 'výjimečné' nádobí nabízel, daleko více se zaměřoval na starší a movitěji vyhlížející hosty. Vzhledem k tomu, že jsem tehdy studovala VOŠ obchodní, bylo to pro mě docela zajímavou ukázkou marketingu v praxi. Jako další zboží pak nabízel obrovskou kopii čínské vázy, která by snad překážela i v tom největším domě, za 'senzačních' 18 tisíc! Po 3 hodinách nám, znuděným a vydeptaným, donesli konečně oběd, což byly docela obyčejné karbanátky s vařeným bramborem a nic víc k tomu.  Další 2-3 hodiny nás pak prodejce zdržoval diskutováním a okopáváním patníků v okolí hotelu, aniž by kdo tušil, kdy autobusy vyjedou na cestu zpátky. Všimla jsem si, že prodejce byl odněkud z Liberce a zboží měl složené v malé dodávce bez jakéhokoli označení firmy a se zabílenými okny.

Rozhovor s autorkou dokumentu Šmejdi čtěte zde:

Milost nám dal až někdy odpoledne, kdy nás pustili do autobusu a my se konečně rozjeli k rakouským hranicím. Dojeli jsme tam však až někdy o půl páté odpoledne a na prohlídku Retzu jsem měli pouhou hodinu. Stihli jsme tak akorát obejít tamní náměstí a vyfotit se u kašny. Tím moje zkušenost s podobnými akcemi končí. Rozhodla jsem se, že na další už mě nikdo nedostane, protože to opravdu NENÍ výlet někam, ale jen a jen obchod.

Alice Bělíčková, Brno

Příběh druhý: Místo smlouvy na zápůjčku podepsala dlužní úpis

Pětaosmdesátiletá paní A. z Ústí nad Labem se zúčastnila předváděcí akce firmy Zepter International, kde jí byla vnucována jakási biolampa, která má údajně pozitivní vliv na zdraví. Odmítla s odůvodněním, že na výrobek nemá peníze. 'Dobrotivý' prodejce se nabídl, že jí lampu za poplatek 500 korun na 14 dní zapůjčí a odvezl ji i se zbožím domů.

Pán z ústecké pobočky Zepteru se tedy k paní A. do bytu přímo vnutil a dal ji podepsat jakousi smlouvu. Zmatená důchodkyně kývla na jeho nabídku, že biolampu vyzkouší. Druhý den si vše rozmyslela, 500 korun zaslala na firemní účet s poznámkou, že na koupi nereflektuje. Poté celý měsíc čekala, až si někdo biolampu odveze. Nestalo se tak, firma dělala mrtvého brouka. Lampu paní A. posléze donesla do sídla firmy, kde ji s ní doslova vyhodili.

Podívejte se na ukázku z filmu Šmejdi:

Pohrůžka medializací zabrala

V Ústí nad Labem naštěstí existuje Poradna při finanční tísni, kam se paní A. obrátila s dotazem, jak má dále postupovat. Následovala pomyslná rána na solar plexus. V poradně se dozvěděla, že to, co podepsala, nebyla smlouva na zápůjčku, ale dlužní úpis. Ten ji zavazoval, že musí po dobu tří a půl let uhradit měsíčně firmě splátku ve výši 750 korun.

Při své smůle měla paní A. veliké štěstí. V poradně jednala s osobou, která obdobné případy ze své praxe zná. Do řešení se pustila razantně. Pohrozila firmě medializací celého případu, firma se zalekla a od smlouvy okamžitě odstoupila.

Lenka Stránská, Ústí nad Labem

Seznam firem, které pořádají předváděcí akce a které ČOI pokutovala, najdete zde:

Příběh třetí: 'Odchod do důchodu nadělá s psychikou paseku'

Právě obavy z psychického nátlaku,zesměšňování, případně nákup zbytečnosti mi BRÁNÍ se podobných akcí účastnit. Odchod do důchodu s psychikou taky nadělá paseku, ze sebevědomé osoby se stane šedá, nezajímavá myš. Mohu se mýlit,ale já to vidím z pohledu svého věku (bude mi 64) následovně:

1. Lidé byli z dřívějších dob zvyklí na věci 'zadarmo nebo levně' (viz rekreace ROH apod.), a proto když je vstup dobrovolný, nedají nic. Cvičím s babičkami jako spíš charitu, učím je (stejně jako své děti), že nic není v životě zadarmo, a tedy i na to vstupné aby daly aspoň 10 korun.

2. Lidé potřebují společnost, potkávat se, popovídat si. A jestliže neexistují takové akce v místě, rodina na ně nemá čas, pak přijmou tohle.

Já osobně bych byla za taneční nebo diskotéky pro seniory, lidi by si dali 2 deci vína, zatančili by si a nechodili by po doktorech. Chtěla jsem se do toho pustit, ale je to organizačně tolik náročné, že jsem tu myšlenku zavrhla. I když tanec by mě zaujal a vytáhl z postele i o půlnoci.

Marie Jarošová, Krnov

Jak dopadly kontroly předváděcích akcí? Čtěte zde:

rkaŠárka Bláhová
  • 10Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.