Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Přijít v pět ráno? To už je pozdě...

  11:29
PRAHA - Někteří lidé před úřady kvůli registraci aut i nocují. Přehlásit auto bez poplatku 10 tisíc jim za to stojí.

Čekali celou noc. Je sedm hodin ráno. Řidič, který stál spolu s desítkami dalších lidí před budovou v Jeremiášově ulici v pražských Stodůlkách od dvou hodin ráno, si právě vyzvedl z automatu lístek opravňující k jednání s úředníky. foto: Lidové noviny

„V půl třetí? Jsi blázen?“ redakčnímu fotografovi připadá, že na reportáž vyjíždíme příliš brzy. Když jsme krátce po třetí hodině na místě, stojí už ve frontě na osmdesát lidí. Pracovníci odloučeného pracoviště pražského magistrátu ve Stodůlkách jsou na roztrhání.

„Jsem tu od půl deváté večerní. Mám číslo 10,“ hlásí rozjařeně chlapík okolo třicítky, který se představuje jako Kuba.

V nedaleké benzínce nakoupil zásobu alkoholu. „Je to můj třetí pokus. Poprvé jsem tu byl v úterý v osm ráno. Podruhé ve středu v 7.10, nevybyl na mne lístek,“ líčí Kuba.

Uvozovky dolníVěděl jsem, že to tu budu muset vystát. Nenapadlo mě ale, že tu budu muset být od tří, říká motorista Jiří Ryšavý.Uvozovky horní

V popředí fronty stojí chlapíci s býčími šíjemi a zlatými řetězy kolem krků. „Běžte se zapsat do pořadníku,“ hlásí. Vrtím hlavou. Pořadník lidí evidentně vypadajících, že dělají v autobazarech? Bohužel se ale za chvíli ukazuje, že nemluvili tak úplně z cesty. Sotva třicetiletá dívka předbíhá asi dvacet lidí. „Sakra, vy jste stála za námi. Jak já k tomu přijdu,“ křičí rozhořčeně padesátník s knírem.

„Já jsem na seznamu,“ hlásí dívka s výrazem, který jakoby říkal „Trhni si nohou, strejdo.“ Slečna má ale pravdu. Za chvíli přijde kluk, který vypadá jak parodie na posilovnu. „Ku..., jsme lidi, tak se nějak domluvíme, ne?“, tváří se bezelstně. „Všechno je na seznamu,“ dodává.

Někteří motoristé čekali ve frontě celou noc.V zadních řadách vypuká zmatek. Jaký seznam? Kdo a s jakým pověřením ho píše? A kdo bude kontrolovat, zda platí?

„Věděl jsem, že to tu budu muset vystát. Nenapadlo mě ale, že tu budu muset být od tří,“ komentuje situaci motorista Jiří Ryšavý. Při chůzi se opírá o hůl, ve frontě stojí už podruhé. Ve středu přišel „až“ v pět ráno a už na něj nezbyl lístek.

Ve vedlejší benzínové pumpě záhy dochází „placatky“ rumu. „Dnes je to fakt blázinec, takový nával jsme tu dlouho neměli,“ glosuje prodavačka.

Před šestou se otevírá brána úřadu. „Na vás už nedojde,“ lze se posmívat těm, kteří stojí venku na konci třicetimetrové fronty. Je to tak. Příjezd v šest ráno je zbytečný.

Uvnitř propuká ta pravá nervozita. Co chvíli se dopředu hrne někdo s tím, že je na místě od včerejšího večera. Zamezit tomu nemůže ani urostlý pedagog Pavel Srb, byť se o to vehementně snaží. „Druhý pokus. A když to nevyjde, holt tu Škodu ,stodvácu‘ nechám napsanou na otce,“ vysvětluje.

Sedmá hodina ranní. Za účasti městských strážníků si lidé začínají přebírat oproti předložení velkého „techničáku“ pořadové lístky. Kdo ho má, je král. Pak už zbývá jen „maličkost“. Počkat několik hodin, než na člověka přijde řada. I k tomu posléze dojde. Přepsání „techničáku“, které trvá sotva deset minut, však není tím hlavním. „Orgasmus“ člověk zažívá ve chvíli, kdy získá lístek do pořadníku.

Některým se to podaří až na několikátý pokus. „Vystál jsem tu šestihodinovou frontu. Řekli mi, že když mám auto přihlášené v Náchodě, musím ho odhlásit tam. Pak teprve mohu přihlásit vůz v Praze. Copak nemají centrální registr?“ stěžuje si například učitel na FAMU Martin Řezníček.

Autor: