Vzpomenete si, co vás napadlo, když jste se dnes ráno vzbudila?
Jestli se vůbec zvednu z postele. Všechno mě bolelo.
Od svých pětadvaceti tvrdíte, že budete tancovat ještě tak rok, a necháte toho. Skoro jako byste něco zaříkávala.
Totiž já vždycky, když mě po představení všechno rozbolelo, jsem s tím chtěla praštit. Ale druhý den jsem to brala zpátky.Takhle jsem žila celých dvacet pět let. Já ale měla opravdu v plánu skončit před čtyřicítkou, jenomže před pěti lety jsem potkala Vadima. Nikdy dřív jsem nic takového nepoznala, tančit s ním je neuvěřitelný zážitek. S minulým tanečním partnerem jsme se dvanáct let hádali. Třeba i rok jsme spolu nemluvili – a tančili jsme Romea a Julii! Umíte si to představit? S Vadimem jsme kamarádi.
Byl Vadim první, komu jste řekla, že končíte?
Mluvili jsme o tom spolu aspoň rok. Teda říkal mi, že ještě pořád vypadám dobře na jevišti – nechtěl, abych skončila. Ale čtyřicet tři je zkrátka čtyřicet tři. A taky jsme zase až tak šťastní v našem souboru nebyli, máme novou šéfku a ta udělala různé změny. Tak jsme se domluvili, že já skončím a on půjde do Královského baletu. A oznámili jim to.
Těší se vaše konkurentky, až vypadnete?
To vám můžu stoprocentně zaručit. Bude pro ně ohromná úleva, až odejdu. Protože my jsme za posledních pět let dělali s Vadimem veškeré premiéry, to nejprestižnější. Taky pokud mám v souboru kamarádky, jsou to sboristky, které mi to přejí, protože vědí, že to samy nikdy nebudou mít. S tanečnicemi, které jsou na podobné úrovni, kamarádit nejde. Ono je to pro ně těžké, když pořád toužily po premiéře a nakonec jsem ji vždycky dělala já. Takže je vlastně chápu.
Jak jste vlastně poznala, že máte opravdu skončit?
To bylo začátkem téhle sezony. Mě dlouho nic nebolelo, protože mám přirozené dispozice k baletu. Ale tentokrát mě opravdu začalo bolet tělo. Začala mi otékat kolena. Já měla už tři operace kolen – vždycky, když jsem si natrhla meniskus, kousek mi ušmikli. No a teď se zjistilo, že mám osteoartritidu z opotřebení kloubů. Což docela bolí. Tak jsem si řekla: „Konec. Už to za to nestojí. Přece je i nějaký život po baletu.“
Co tomu řekne vaše tělo, když teď najednou nebude mít tu velkou zátěž?
Vy se mě ptáte na něco, co nevím. Já ale budu muset cvičit do konce života. Každý den. Mám skoliózu, ne z baletu, od narození. Takže budu posilovat svaly, aby mi držely páteř.
Jaké vlastně bývají ty druhé půlky života baletek? Víc bolesti než radosti?
Někdy ano. Ve třiceti může mít baletka staré zhuntované tělo. Ale někoho nebolí nic. Záleží na dispozicích, jaké kdo pro balet měl. V tom mám velkou výhodu.
Celý rozhovor s primabalerinou Dariou Klimentovou o závěru její úspěšné kariéry si přečtete v magazínu Pátek LN, který vychází v pátek 23. května.
V magazínu Pátek LN také najdete:
|
