Zkušenost černobylské katastrofy je i po mnoha letech stále aktuální, a proto jsou současné problémy japonské elektrárny Fukušima s ukrajinskou nehodou z roku 1986 neustále porovnávány.
Je toto srovnání na místě? Co nejhoršího se vlastně může stát? Čtenářům Lidovek.cz to vysvětlovala předsedkyně Úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.
"S Černobylem je i nejhorší myslitelný scénář této události nesrovnatelný, troufám si říci, že důsledky by se omezily na Japonsko samotné," uklidňuje odbornice obyvatele Česka. Havárie je zatím hodnocena 4. stupněm INES, tedy havárie bez vážnějšího rizika vně zařízení.
Fukušima versus rentgenDá se kratší pobyt u elektrárny upouštějící radioaktivní páru z hlediska dávky záření přirovnat třeba k deseti vyšetřením CT ? |
Analogií je podle Drábové spíše havárie na americkém Three Mile Islandu v roce 1979, kde se roztavilo 60% paliva ale do okolí uteklo jen velmi málo.
V případě Japonsku se též nabízí srovnání se svržením jaderných pum na Hirošimu a Nagasaki. "Na elektrárně nemůže z principu dojít k jadernému výbuchu, za žádných okolností, takže porovnat to s bombou neumím," odpovídala odbornice čtenářům.
A jaký je tedy ten nejhorší možný scénář? "Nepodaří se chladit, roztaví se palivo, protaví se reaktorová nádoba, selže ochranná obálka. Pak by byly významné dávky záření do několika desítek kilometrů od elektrárny a měřitelná radiace (bez vlivu na zdraví) po nějakém čase možná i nás," vysvětluje Dana Drábová.
Podívejte se:
|
Pokud by tedy došlo na nejhorší a zbytky radioaktivního mraku by dorazily nad Evropu, hrozilo by obyvatelům riziko? "Nějaká stopová množství možná za čas naměříme i u nás. Rozhodně by ale nešlo o nic, co by vedlo k nutnosti nějakých ochranných opatření. Vždyť je to přes půl zeměkoule. A vzdálenost je jeden z nejúčinnějších faktorů ochrany před zářením," uklidňuje Drábová.
Celý on-line rozhovor čtěte zde: |
"Setrvání radioktivních částic v ozduší záleží především na jejich velikosti, chemické formě, počasí (prší / neprší) a také na tom o jaký radionuklid se jedná a jaký má poločas rozpadu," říká Drábová.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
Větší částice z atmosféry vypadnou na poměrně malé vzdálenosti od zdroje, obecně díky ředění aktivita v ovzuší rychle klesá se vzdáleností. Dlouhožijící radionuklidy se ve vyšších vrstvách atmosféry mohou udržet dost dlouho, i léta. Pořád jsou měřitelné pozůstatky ze zkoušek jaderných zbraní v atmosféře v 60. letech minulého století.
A jak se částice dostranou do těla? "Hlavní cestou k člověku je inhalace, když jsou hodnoty vyšší (v blízkosti zdroje) je třeba použít respirátor nebo aspoň roušku. Ale to se týká opravdu jen blízkého okolí zdroje," uzavírá Dana Drábová.