Právě v září 1995 přestala do centra největšího moravského města jezdit většina autobusů, radikálně ubylo tramvajových linek a ke všemu se stejně zásadně změnily i jízdní řády a přestala platit zásada "co přestup, to nová jízdenka". V Brně tehdy začaly souběžně platit časové jízdenky.
ČTĚTE VÍCE: |
Největší nevoli cestujících vyvolalo snížení počtu linek. Z 22 tramvajových jich rázem bylo 13, což je počet, který zůstal dosud. Jenže záhy Brňané zjistili, že zbylé tramvaje jezdí častěji a pravidelně. A platilo to i u dalších druhů dopravy.
Brněnské autobusy se od roku 1995 až na několik výjimek k centru města nedostanou, protože přivážejí cestující k tramvajím a do přestupních uzlů. "Troufám si tvrdit, že se tehdy podařilo nastavit systém, jehož trasování linek z 90 až 95 procent zůstalo dodnes," potvrdil serveru Lidovky.cz vedoucí dopravního odboru brněnského dopravního podniku Jan Seitl.
Přesto tehdy dopravní podnik stíhala kritika: přestupním uzlům z autobusů na tramvaje chyběly lavičky a další zázemí, lidé nechápali, proč se nedostanou na obvyklá místa bez přestupu. Opozice protestovala a dokonce symbolicky vypravila svůj autobus.
Jak funguje doprava v BrněDopravní podnik města Brna nyní na území moravské metropole provozuje 13 linek tramvají, stejný počet trolejbusových, 48 autobusových linek a jednu linku lodní dopravy. Pomáhá však i s linkami zajíždějícími za hranicemi Brna a naopak mimobrněnští dopravci v rámci integrovaného dopravního systému vozí i cestující ve městě. |
Tehdy si ale cestující i dopravní podnik mohli o možnostech internetu jen nechat zdát. Informační kampaň závisela hlavně na novinách a plakátech. Stejně jako koordinace protestů, které tehdy končily maximálně dopisem či telefonátem na radnici.
Brněnská dopravní revoluce ale odstranila situaci, kdy vedle sebe jezdily nevyužité autobusy, trolejbusy a tramvaje. "Kapacitu pak šlo využít jinde, bylo potřeba dovést dopravu do nově budovaných částí města," připomíná Seitl. Podobné pravidlo pak převzal i Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje - jeho osu tvoří želenice, k níž svážejí cestující autobusy.
Brněnskou dopravu v roce 1995 ke změně tlačilo nejen zavedení časových jízdenek, ale také nutnost úspor. Tehdy dopravní podnik dostával z městské pokladny dotaci kolem 650 milionů korun, ušetřil řádově miliony. I tak ale dotace stoupají - v posledních letech už přesahují miliardu.
Brno radikálně měnilo i noční dopravu
Druhá brněnská dopravní revoluce se dotkla noční dopravy. V roce 2000 přestaly v noci jezdit běžné linky autobusů, trolejbusů a tramvají. Naplno je nahradily speciální noční autobusy. Těm sice ještě čtyři roky asistovaly i dvě tramvajové linky, ale i ty pak zmizely.
Brněnské noční rozjezdy tak nyní mají podobu jedenácti speciálních linek autobusů, z nichž každá ze dvou směrů přijede v noci každou celou hodinu (o víkendu každou půlhodinu) před budovu hlavního nádraží a odtud vyrazí na všechny strany. Díky speciálním trasám pokrývají devadesát procent "denních" zastávek. S jediným přestupem u nádraží se tak lze v noci dostat přes celé město.
I tehdy část lidí protestovala, že je domů už nepoveze noční tramvaj či trolejbus, ale nakonec se se změnou smířili a mnozí na ni už nedají dopustit. A noční odstávka elektrických sítí dává dopravní podniku šanci v té době zajistit část oprav u tramvají a trolejbusů bez výluk.