Putin chce rozebrat tržní ekonomiku, aby zabránil revoluci

Kritici tohoto způsobu státní "pomoci" byznysu tvrdí, že jde hlavně o to, aby předseda vlády Vladimir Putin a jeho suita získali ještě větší moc nad penězi a zabránili sociálním bouřím, které by je smetly z jejich vyhřátých křesel.

Případ první: monopol Aeroflotu

Leteckou společnost Rossia spolkne mnohem větší letecká společnost Aeroflot. Stane se tak na příkaz premiéra Vladimira Putina, který se minulý týden rozhodl, že s Aeroflotem sloučí několik menších domácích přepravců. Kromě Rossie i Orenburgskije avialinii či Sachalinskije aviatrassy a čtyři další. Projekt, jehož cílem mělo být vytvoření důstojného konkurenta Aeroflotu v podobě společnosti Rosstěchnologii, která menší firmy sdružovala, tak končí. Důvody tohoto kroku nejsou zdaleka jen ekonomické.

Smrt tržní ekonomiky Analytici kroutí hlavami a tvrdí, že "Putinův recept na překonání krize" je popřením zásad tržní ekonomiky a veřejnou popravou konkurence. Aeroflot se vrací do bezkonkurenčních, starých dobrých sovětských dob.

Letecká doprava největší země světa prožívá jedny z nejhorších časů vůbec. Korporace má být záchranným kruhem. Ze sloučení firem nevyplývají ale jen výhody. Všech šest přepravců je na hranici bankrotu a Aeroflot tak "kupuje" i značné dluhy. 

Vláda proto tvrdí, že při slučování byla vedena snahou zajistit konkurenceschopnost ruských přepravců ohrožených zahraničními firmami. Ruské ministerstvo letecké dopravy poukazovalo na praktiky společností British Airways, Iberia, Lufthansa a Swiss a navrhlo akumulovat své síly v boji s "vnějším agresorem". Rusko totiž může v roce 2013 vstoupit do Světové obchodní organizace a "ruské nebe" se otevře světovým leteckým gigantům, kteří mohou zlikvidovat nebo skoupit domácí krachující firmy. Premiér Putin proto cizince předešel a nechal spolknout trpaslíky čistě ruským Aeroflotem.

Státní monopoly tloustnou a neřídí se zákony

Ruský stát nereaguje na kritiku liberálních ekonomů. Bere pod kontrolu stále více odvětví. Zároveň sílí pronikání státních úředníků nejrůznějších úrovní do byznysu. Pak se logicky stát snaží chránit tyto své korporace před konkurencí, získávají majetek bez jakékoliv soutěže, nejsou podrobovány finanční kontrole, nepodřizují se zákonům, které ohraničují činnost soukromého byznysu. Ani tyto výhody jim nejsou nic platné – těžkopádné a špatně řízené podniky se hroutí dál.

Krizová opatření dle Ruska Vláda raději ze strachu, že bude smetena hněvem nezaměstnaných, sype peníze do bezedného kotle a vytváří krajně nespravedlivé tržní prostředí. Například v roce 2008 prezident země Dmitrij Medveděv rozhodl, že korporaci Rosstěchnologii budou předána aktiva 426 podniků. Byl mezi nimi i podíl v krachujícím automobilovém gigantu AvtoVAZ.

Letos v lednu se pod kontrolu státu vrátily i Amurské loděnice, jeden z největších podniků na Dálném východě. Stát si za symbolickou cenu prostě vzal – který podnikatel by se v Rusku odvážil postavit se přání Vladimira Putina – kontrolní balík akcií i s obrovskými dluhy podniku. Zaměstnancům loděnic Putin slíbil, že na pomoc firmě jeho vláda vydělí 17 miliard rublů. Propouštět se nebude a dlužené mzdy budou brzy vyplaceny. Lidé se uklidnili, odvolali protestní akce a stát se zatížil dalším krachujícím molochem, který bude muset nejméně šest let dotovat. Je otázka, jak dlouho bude ruská kasa mít na to, aby udržovala v chodu skomírající firmy, které, zbaveny konkurence, nejsou schopny vyrábět ani to, co by mělo odbyt na domácím trhu.