Tvůrci PL až na naprosté výjimky neposkytují rozhovory, vedení redakce se neúčastní novinářských fór a jejich novináři nejsou součástí běžné fluktuace, jak je vidět v jiných redakcích. Čtenáři i novináři k nim zastávají vyhraněné postoje, i když v „mainstreamových“ médiích je jejich příznivců o poznání méně. Daleko víc lidí je prostě sdílí, protože „jich“ je na Facebooku hodně a jejich název zní docela důvěryhodně.
Skoro geniální koncept
Původně šlo o stejnojmenný lobbistický časopis, který státním znakem na titulní straně i svým jménem mátl čtenáře, takže ho považovali za oficiální tiskovinu parlamentu. Ještě v roce 2003 stálo jedno číslo časopisu, který chtěl „tvořit most názorů mezi veřejností, podnikatelskou sférou a státní správou“, 225 korun. S přechodem na internet v roce 2009 změnily PL strategii a úzkoprofilového čtenáře vyměnily za čtenáře masového.
„Zastupitelé, kterých je teď přes 40 tisíc a v komunálních volbách kandiduje kolem 250 tisíc, mají na náš web necenzurovaný, neomezený a automatický přístup,“ říká v zakouřené zasedačce Michal Voráček, zakladatel českého Ringieru a dnes jeden ze dvou hlavních akcionářů projektu – tím druhým rozhodujícím akcionářem je nejbohatší muž českého hazardu a senátor Ivo Valenta. „Dáváme prostor kompletní politické scéně. To znamená, když to přeženu, když to napíše komunista, ultrapravičák nebo ód éesák, tak ten prostor má. Třetí věc je vysoká míra svobody v diskusích, a to že čtenáři kladou politikovi otázky přímo,“ vysvětluje Voráček některé z opěrných bodů nynější strategie.
Obchodní model Parlamentních listů je jednoduchý: co nejvyšší čtenost (a na ní navázaná inzerce) s minimálními náklady; prostředkem k tomu jsou chytlavé titulky a kontroverzní témata. „Konflikt většinou stavíme tak, že na otvíráky dáváme názory proti sobě. To znamená, že jeden říká extrémní názor, druhý říká jiný extrémní názor. A to je vlastně podstata projektu, že vyvoláváme diskusi a chceme, aby lidé z politických profilů reagovali, aby čtenáři reagovali, takže jsme i provokativní,“ říká Michal Voráček.
