Tisk peněz byl nahrazen elektronickým přidáváním nul na účty bank, efekt je však v konečném důsledku vždy stejný: růst cen, tedy inflace.
Inflace po právu nemá dobrou pověst, avšak vždy se o ní mluví jako o rovnoměrném problému všech. Je to ale přesné? Neprofituje někdo z inflace, zatímco ostatní ztrácejí? Dnešní praxe americké centrální banky Fed je učebnicovou ukázkou.
V listopadu Fed ohlásil, že za nově vytvořené peníze vykoupí vládní dluhopisy v hodnotě 600 mld. dolarů. Nekoupí je však přímo od Ministerstva financí USA, ale od investičních bank. Navíc Fed uvedl, kolik vykoupí, kdy a za jakou cenu. Investiční banky si mnou ruce.
Bez rizika nakoupí od státu dluhopisy a v daný termín je prodají se ziskem Fedu. Jistě, na konci tohoto procesu bude v ekonomice více peněz a ceny všeho půjdou nahoru. Avšak ten, kdo stál v řetězci držitelů nových peněz na začátku – dříve, než vzrostly ceny –, je inflačním vítězem.
Ten, kdo naopak nejprve čelil vyšším cenám a až pak dostal nové peníze, je inflačním poraženým. Nelze vinit investiční banky, že využívají ziskové příležitosti. Viňme spíše centrální banky za přerozdělovací inflační politiku.
Avšak nenechme se zmást, když slyšíme představitele amerických bank chválit inflační politiku Fedu. Neříkají to proto, že je dobrá pro všechny. Říkají to proto, že je dobrá pro ně.