4. ledna 2010 13:00 Lidovky.cz > Byznys > Firmy a trhy

Sen Rusů: pracovat pro Gazprom -
giganta, co chce ovládnout svět

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Gazprom stále připomíná spíš těžkopádného ruského medvěda než moderní světovou firmu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Gazprom stále připomíná spíš těžkopádného ruského medvěda než moderní světovou firmu. | foto: ČTK
PRAHA Když se ruští sociologové ptali mladých lidí, čím by chtěli nejraději být, dostalo se jim překvapivé odpovědi. Kdepak. Romantické sny o létání do kosmu nebo herecké kariéře už nejsou v módě. Dnes nejvíce mladých Rusů touží pracovat v Gazpromu. Zda zůstane tato největší ruská státní firma stejně populární i letos, je krajně nejisté.

V posledních dnech minulého roku sledovala Evropa každé slovo pronesené představiteli Gazpromu s větším zájmem než projevy prezidentů. Když Gazprom oznámil, že se s Ukrajinou dohodl na dodávkách plynu na rok 2010, všem se ulevilo.

Kyjev bude v prvním čtvrtletí platit 305 dolarů za tisíc kubíků a objednal si 33,75 miliardy kubíků na celý rok, což je zásadně méně, než se předpokládalo. Ukrajina není jediná, která snižováním poptávky způsobuje ruským prodejcům kardinální problémy.

Železná ruka Putinova
Ruský gigant Gazprom je zpovzdálí řízen železnou rukou ruského premiéra Vladimira Putina. Průměrný plat jeho zaměstnanců mnohonásobně převyšuje běžný ruský průměr. Dosahuje 50 tisíc rublů (přes 30 tisíc korun) měsíčně. Ani krize se na blahobytu pracovníků gigantu neprojevila. Od ledna 2010 se mzdy 470 tisíc zaměstnanců Gazpromu zvyšují o 8 procent.

Platy ale nejsou všechno. Mnohem závažnější je, že se Gazprom propadl na světovém žebříčku o desítky míst a dnes je podle agentury Bloomberg až 32. nejvýznamnější světovou společností. Přitom poté, co se někdejší šéf Gazpromu Dmitrij Medveděv v roce 2008 stal prezidentem, předhonila ruská firma, která kontroluje 17 procent světových zásob plynu, i General Electric nebo China Mobil.

Stala se třetí největší na světě. Jenže závislost cen plynu na světových cenách ropy ji srazila na kolena. Zatímco v roce 2008 Rusové prodávali tisíc kubíků plynu Evropanům většinou za 450 dolarů, vloni nedosáhli ani poloviny této sumy. Přitom evropští odběratelé představují dvě třetiny z celkového zisku Gazpromu.

Ten se po sedmi tučných letech dost smrsknul – vloni dvakrát oproti roku 2008. A bude hůř. Evropa hledá nejen alternativní zdroje plynu, ale netradiční zdroje energie vůbec. Podobně, jako vytřeli Rusům zrak Turkmeni, mohou to učinit i Evropané, pokud se jim povede vybudovat včas plynovod Nabucco, vedoucí ze střední Asie mimo Rusko do EU. Z Turkmenistánu přes Uzbekistán a Kazachstán do Číny už plyn teče.

Osvobození vazalové
Středoasijští vazalové se osvobodili od plynovodní závislosti na Kremlu. Není divu. Příliš centrálně řízený Gazprom přijímá rozhodnutí těžkopádně, je zkostnatělý a jeho management nemoderní. Ruský plynovod z Jamalu do Číny měl být hotov v roce 2011, ale nebude ani v roce 2015.

Kromě toho má "zrada" střední Asie další důsledky. Pokud by poptávka po plynu prudce stoupla, už nebude možné sáhnout do rezerv středoasijských bratrů. A Gazprom nebude mít k dispozici dostatek vlastního plynu. Měl by proto zahájit práce především na Jamale.

Jenže slibné Bovaněnkovské naleziště má dávat surovinu až koncem roku 2012, stagnují i projekty v oblasti stlačeného plynu. Optimismus snad budí jen budování plynovodu North Stream z Ruska do Německa, jehož dokončení Gazprom pokládá nyní za svůj úhlavní cíl.

Těžkopádný medvěd
Gazprom stále připomíná spíš těžkopádného ruského medvěda než moderní světovou firmu. Když arabský Qatargas, francouzská GDF Suez či norský StatoilHydro vloni okamžitě zareagovaly na snižování cen ropy a snížily i ceny plynu, Gazprom zaspal a prodával stále draho.

Šéf firmy Alexej Miller dnes nerad vzpomíná na svou předloňskou prognózu, kdy čekal, že cena ropy dosáhne brzy hranice 250 dolarů za barel a jeho firma se stane největší na světě.

Podle prognóz samotného Gazpromu by se situace měla pomalu, ale jistě zlepšovat. V roce 2010 by mohl vytěžit a prodat 507 miliard kubíků plynu, o rok později už 510 miliard a v roce 2012 už 523 miliard. Jen jestli nejsou tyto předpoklady založeny na stejných analýzách jako sny Alexeje Millera o nadvládě Gazpromu nad světovou ekonomikou.

Petra Procházková

Autor

Petra Procházkováberkating@seznam.czČlánky




Najdete na Lidovky.cz