To, že Řecko dostane v tomto (volebním) roce další finanční pomoc, bylo i přes množství problémů vcelku jisté. Evropa si jednoduše nemůže dovolit chaos, který by jistě nastal při řeckém krachu, a tak si raději ještě koupí nějaký čas na přípravu neodvratitelného. Dříve nebo později totiž Řecko bude muset opustit okovy eura a s pomocí devalvace měny nastartovat obnovu své konkurenceschopnosti.
Dalším zdánlivě pozitivním vlivem přiživujícím optimismus jsou makrodata plynoucí z USA. Zvláště pak údaje o zlepšující se situaci na pracovním trhu. K těmto datům jsem značně skeptický. Oproti předchozím měřením se totiž změnila metodika výpočtu těchto dat a více Američanů bylo zařazeno do kategorie práceneschopných, kteří již nejsou zařazeni mezi nezaměstnané.
Jedinou výraznou změnou oproti minulému roku tak je objem likvidity proudící evropským finančním systémem. Zásluhou prosincového tendru ECB na neomezený objem půjček bylo uvolněno takřka 500 miliard eur, které se nejvyšší mírou zasloužily o v současnosti se snižující averzi k riziku.
Není tedy náhodou, že právě akcie bank, které byly považovány za velmi rizikové, zažívají největší nárůsty. V tomto ohledu navíc bankéři z ECB neřekli své poslední slovo a již na konec února plánují další obří tendr, který by se svým objemem měl vyrovnat tomu prvnímu. Bude následovat obdobná euforie jako po tendru č. 1?
