Nebylo to ale poprvé, co se rodina Hanákova včetně trošku potrhlé "vraždící" babičky objevila na obrazovce, premiéru si odbyla již o tři roky dříve - a vznikla přitom vlastně náhodou.
Režisér Jaroslav Dudek tehdy dostal k dispozici volný ateliér, do kterého přivedl sestavu svých oblíbených herců z vinohradského divadla, s nimiž právě dotočil jinou televizní inscenaci. Vzal tedy povídku Fan Vavřincové, jíž je již předtím zabýval Vladimír Drha, a natočil podle ní detektivní komedii.
Jako podle amerického střihu
Divákům se svěží dílko moc zamlouvalo a vznik pokračování si vlastně vynutili svými dopisy. Fan Vavřincová s Jaroslavem Dudkem tehdy, aniž by to sami tušili, postupovali jako podle nějakého návodu k natočení situační komedie amerického střihu. Jedno hlavní prostředí, v případě Takové normální rodinky obývací hala rodinné vily, k tomu postavy pouze o trochu bláznivější než je běžné a prožívající situace také jen o maličko přehnanější, než ty, s nimž se lidé setkávají každý den.
Pravda, babičku pokoušející se v zájmu co nejlepší zápletky své detektivky nanečisto vyvraždit celou rodinu nebo maminku zpívající operní árie i u vaření doma hned tak někdo nemá. Ale s nějakým tím otcem schovávajícím se před domácími pracemi za noviny nebo dědečkem, který si nejlépe popovídá se želvičkami, se už ve svém okolí setkal skoro každý. A trapasy při první návštěvě nového dceřina nápadníka nebo průšvihy nezbedných školou povinných potomků také nejsou nic neznámého.
Vlastní zkušenosti
Inspiraci pro základní půdorys celého seriálu - soužití čtyř generací pod jednou střechou - našla Fan Vavřincová ve vlastním životě. "Celý život jsme žili pohromadě tři a později už čtyři generace," vzpomínala před pár lety na psaní Takové normální rodinky. A některé postavy psala hercům přímo na tělo - zejména účetního Koníčka, pro něhož tvůrci zlákali do jeho poslední role před kamerou Oldřicha Nového. Ten vytvořil rozkošný pár s tetičkou v podání Jiřiny Šejbalové.
Když Vavřincová herce lépe poznala, psala často jen děj beze slov. "Vy si dialogy doděláte," říkala. "Bavilo nás to, zvlášť když se přidali Jiřina Šejbalová a Oldřich Nový," vzpomínal Jaromír Hanzlík, představitel nápadníka nejmladší dcery. Při natáčení panovala podle pamětníků vůbec skvělá atmosféra, kterou dotvářela třeba věčně nedochvilná Marie Růžičková.
Mezi jejími výmluvami nechyběla ani historka o tom, kterak na chodníku "šlápla na hlavu chlapovi, který tam kopal jámu".
Děti do pionýra? Nikdy!
Fan Vavřincová vzpomínala, jak štáb bavil i Pavel Landovský. Ten původně hrál malíře pokojů, protože se ale herec ocitl v nemilosti, musely se již hotové scény přetočit, roli dostal Jaroslav Moučka. Nakonec ale nezůstalo jen u Landovského vynuceného odchodu, autoři byli popotahování třeba za to, že jsou hrdinové málo angažovaní. Poslat malé Raubíře do pionýra ale Vavřincová rozhodně odmítla - když už jejich otec měl odjet na spřátelenou Kubu - a tak seriál po osmi dílech skončil.
A nutno říci, že asi v nejlepším, i díky omezenému rozsahu se u něj diváci dodnes baví. A přes řadu pokusů o český sitcom, které se objevily v posledních dvou dekádách, se novodobí tvůrci kvalitám Takové normální rodinky většinou ani nepřiblížili. Nepříliš dobře dopadla také filmová verze seriálu, umístěná do současnosti, která přišla do kin před třemi lety. A lze jen doufat, že si loni natočené pokračování nazvané Rodinka s řadou původních herců a v režii Dušana Kleina povede lépe.
