Přísná cenzura pochopitelně neumožňovala svobodné politické zpravodajství a předmětem veřejných diskusí nesměly být ani osobnosti z císařského domu. Čtenáři již tehdy enormně rozvinutého rakouského tisku - vycvičení navíc číst mezi řádky - se zajímali o nového, mladého, dobře vyhlížejícího a dosud svobodného císaře.
Sto zlatek za informace
První skandál a první císařovo hromování zažil dvůr a jeho zaměstnanci, když se během prvního roku vlády Františka Josefa náhle začaly v novinách množit zprávy o událostech u dvora. Informátoři - to bylo císaři jasné po prvním přečtení -museli pocházet jen z Hofburgu, či spíše přímo z úřadu nejvyššího hofmistra. Návštěvy vysokých osobností, o nichž veřejnost neměla vědět, data i nejbezvýznamnějších soukromých tanečních zábav, jež arcivévodkyně Žofie pořádala pro svého syna, aby se jako každý osmnáctiletý mladý muž mohl v době masopustu pobavit, a na které se zvaly vybrané hezké komtesy, jež si posléze mohly své jméno přečíst v tisku (a tím hned vyvolávat žárlivost v nepozvaných v rodinách), zprávy o komorních koncertech a soukromých večeřích - o tom všem se teď dalo číst v novinách. Zvláště císaře rozčilovalo, když si k tomu lidé ode dvora ještě leccos přimysleli.
Nejvyšší hofmistr Liechtenstein považoval za důležité zjistit, jak funguje informační tok ode dvora do novin. Protože se musela velká většina informací předávat ústně, nemohl proti tomu dvůr nic dělat. Ale příkaz hradní stráži, aby hlásila všechno nápadné, měl úspěch. Pozorný člen hradní stráže přistihl in flagranti jednoho sluhu, když viděl, že cosi tajně podstrkuje jakémusi chodci.
Ukázalo se, že chodcem byl novinář z listu Wiener Zeitung. Z následujícího disciplinárního řízení proti sluhovi se úřad nejvyššího hofmistra dozvěděl, jak předávání informací probíhalo v minulosti. Sluha sepsal všechny informace, které u dvora získal, na malé papírky a ty pak zanechával na předem domluvených místech. O něco později si je tam novinář vyzvedl. Během výslechu sluha doznal, že za svou indiskreci dostával ročně až 100 zlatých, což představovalo více než třetinu jeho ročního platu. Byl to tedy docela slušný vedlejší příjem.
Podobné kauzy - pravidelný únik nejrůznějších interních informací do tisku - sužovaly dvůr až do konce monarchie.
