Během července a srpna rychle rostly výnosy italských a španělských dluhopisů, rizikové přirážky se dostaly na 15letá maxima, když se trhy dotazovaly na schopnost Říma a Madridu splácet svůj dluh. Snížení ratingu USA a pád akcií na roční minimum jenom zvyšovalo nervozitu.
ECB se rozhodla vstoupit na trh, kupovat dluhopisy a zachránit italskou a španělskou vládu, které ani rostoucí tlak nedonutil k reformám. Volební porážka, ve Španělsku jsou v listopadu předčasné volby, anebo vlastní ego (Berlusconi) jsou stále důležitější než dlouhodobý osud státu.
Oficiálním důvodem ECB bylo posílení "hladkého fungování transmisního mechanismu". Prázdná fráze, které nikdo nevěří. Ve skutečnosti je to kontroverzní krok, který jde proti předchozímu zvyšování sazeb, bourá jednotu v ECB, protože tento krok neschválili zástupci Německa, Nizozemska a Lucemburska a dopady rozhodnutí ECB se budou několikrát vracet.
Tisknutí peněz a nakupování státních dluhopisů bylo po staletí považováno za největší hanebnost, kterou může vláda svým občanům způsobit, protože je tak skrytě okrádá inflací. Podobný postup centrální banky v Zimbabwe se bral jako jasný znak úpadku tamního režimu.
Když se někdo, byť chvíli, chová jako "pouliční dáma", tak už se nemůže tvářit jako vzor počestnosti a věrnosti. Naopak, získat zpět pověst je těžká a zdlouhavá záležitost.
