Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Co je manipulace ve fotografii? Hranice jsou poněkud tekuté

Média

  6:30
PRAHA - Porota prestižní fotografické soutěže World Press Photo (WPP) vyřadila z finálního kola příliš upravované fotografie. Je to dobrá zpráva, otázkou ovšem zůstává, kolik dalších nepovolených úprav by odhalila analýza u zbývajících více než 98 tisíc fotografií, říká v rozhovoru pro Lidovky.cz fotografka a pedagožka Alena Lábová. Hranice pro to, co je a není ve fotožurnalismu povolené, jsou podle ní "poněkud tekuté".

Fotograf - ilustrační

Lidovky.cz: Ze závěrečného kola soutěže World Press Photo bylo vyřazeno osm procent fotografií. Je takové číslo alarmující vzhledem k tomu, že jde o soutěž takového měřítka, či jde o očekávaný výsledek?

Jednalo se celkem o 10 fotografických souborů, 8 fotoesejí a 2 jednotlivé snímky z celkového počtu 98 671 fotografií, tedy 8 procent ze 125 fotografií vybraných porotou do závěrečného kola soutěže, což na první pohled není až tak děsivé číslo, ale musíme si uvědomit, že i tak malý počet manipulovaných fotografií má potenciál ovlivnit důvěryhodnost novinářské fotografie, jejíž kredit je tradičně postaven na víře publika v její autentičnost.

Upozornění

Snímky, které můžete vidět u článku, úpravou podle porotců neprošly. Jde o letos oceněné fotografie.

Lidovky.cz: Je vyřazení soutěžních snímků dobrou zprávou, nebo svědčí spíše o úpadku?

Právě z tohoto pohledu je odhalení a vyřazení těch deseti fotografií jistě dobrou zprávou především pro fotožurnalismus samotný. Otázkou zůstává, kolik dalších nepovolených úprav by odhalila analýza zbývajících víc 98 tisíc snímků. Problém také je, že podle interních pravidel soutěže nelze v rámci ochrany soukromí vyřazené snímky publikovat a zveřejnit i důvod jejich vyřazení. Je to škoda tím víc, že by to byl jistě dobrý základ pro diskusi mezi fotografy i odbornou veřejností, která by pomohla zpřesnit specifikaci, co je ještě možné a co už povoleno není. Podle mě jsou v současné době hranice poněkud tekuté.

ČTĚTE VÍCE:

Lidovky.cz: Jak se stavíte k tomu, že porotci až letos zpřísnili pravidla a rozhodli se vyřadit manipulované fotografie? Měli se uchýlit k tomuto kroku už dříve?

Porota WPP začala vymezovat hranice možných úprav novinářských fotografií již v roce 2009, aby pravidla soutěže přizpůsobila rychle se měnícímu mediálnímu prostředí. Porota deklarovala základní požadavek na soutěžní snímky, že obsah fotografií nesmí být žádným způsobem změněn, a snažila se definovat přípustnou úroveň postprodukčních úprav obrazových souborů.

Alena Lábová:

  • Fotografka a pedagožka působící na katedře žurnalistiky Institutu komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy
  • Zaměřuje se na historii, teorii a praxi klasické novinářské fotografie a fotožurnalismu.
  • Ve vědecké práci se soustřeďuje především na etiku zpravodajské fotografie a na problematiku vlivu digitálních technologií na fotografii jako médium.

Lidovky.cz: K jakému závěru porota došla?

Za akceptovatelné úpravy porotci označili z etického pohledu velmi kontroverzní retušování, které vymezili „dobově uznávanými standardy“, tedy velmi nejasnou formulací, poskytující široký prostor pro odlišnou interpretaci. Současně si porota ponechala výhradní právo pro posuzování úprav podle toho, o jaký žánr se jedná, tedy že například k úpravám provedeným u fotografického portrétu bude benevolentnější než k postprodukčním zásahům do zpravodajské aktuality. V nových pravidlech se také objevil požadavek, že ve sporných případech si může porota od fotografa vyžádat originální, neupravovaný snímek zaznamenaný fotoaparátem, případně netónovaný sken negativu nebo fotografie, aby mohla porovnat jeho shodu se snímkem předloženým do soutěže.

Lidovky.cz: Stalo se tak někdy?

Prvními fotografiemi, které byly na základě těchto pravidel z WPP vyřazeny, byl fotografický soubor “Street fighting, Kiev, Ukraine” ukrajinského fotografa Stepana Rudika, který původně získal 3. cenu v kategorii Sports Features. Důvodem bylo, že Rudik vyretušoval malý zbytek nohy postavy z pozadí snímku. Přestože se jednalo o zcela bezvýznamný obrazový prvek, jehož odretušováním se nijak nezměnil obsah fotografie, podle názoru poroty odstraněním obrazového prvku překročil hranice akceptovatelné praxe. Své rozhodnutí porota také zdůvodnila jako vyslání jasného signálu směrem k fotografům, že pokud budou manipulovat novinářské fotografie, budou odhaleni.

Lidovky.cz: Jaké postupy volí porotci World Press Photo, aby odhalili manipulaci s fotografií?

Vítězná fotografie soutěže loňské World press photo. Na snímku z 20. listopadu 2012 nesou muži v Gaze těla dvou mrtvých dětí.

Loňská diskuse o možné manipulaci vítězné fotografie WPP Paula Hansena z pohřbu v Gaze (více o snímku čtěte ZDE.) potom vedla k rozhodnutí, že porota WPP napříště nechá potenciální vítězné snímky posoudit odborníkem na forenzní analýzu digitálních dat, což je analytická metoda používaná pro odhalování digitálních úprav fotografického obrazu. Využití této metody vedlo k letošnímu odhalení poměrně vysokého počtu fotografií, jejichž úpravy překročily povolenou hranici a jejich vyřazení ze soutěže. Pokud jde o kontrolu, letos si WPP najala k externí spolupráci dánského odborníka na forenzní analýzu digitálních dat, takže získala vědecky podložený důkaz o míře úprav fotografií.

Lidovky.cz: Sítem neprošly snímky, se kterými autoři "příliš manipulovali". Co je podle Vás ve fotožurnalismu v postprodukci už za hranou?

Netroufala bych si říct, že autoři snímky příliš manipulovali, jak jsem řekla, nikdo kromě poroty a autorů vyřazené snímky neviděl, takže míru úprav nelze posoudit. Jinak přípustné a nedovolené zásahy do novinářských fotografií jsou zakotveny v etických kodexech světových deníků a časopisů i zpravodajských i obrazových agentur. Obecně se předpokládá, že příchod digitální fotografie není důvodem pro vznik nových standardů etického chování, protože sice přinesl nový způsob pořizování, zpracování i distribuce fotografií, nicméně principy etického zacházení s fotografií jsou stále stejné jako v době klasického „filmového“ fotožurnalismu.

Lidovky.cz: Jaké změny jsou tedy naopak snesitelné?

Podle mého názoru jsou v postprodukčním procesu akceptovatelné všechny úpravy snímku, které jsou stejné jako úpravy provádění při zvětšování fotografií v klasické fotokomoře, tedy provádění výřezu, úprava tonality a kontrastu, expoziční a uměřená barevná korekce například. Osobně se ale nemůžu ztotožnit s názory některých českých fotografů, kteří považují za zcela běžné odstranění rušivých obrazových prvků či naopak přidávání puků a míčků ve zpravodajských fotografiích.

Lidovky.cz: Vyvolává třeba i černobílá fotografie diskusi o tom, zda nejde o jistý druh manipulace?

Já jsem ze staré fotografické školy, černobílé fotografie mám daleko raději než barevné. Nejspíš proto, že znám jen málo fotografů, kteří umějí barvu ve fotografii adekvátně používat, zejména ve fotožurnalismu. Jinak černobílou fotografii jako příklad manipulace používají často zastánci neomezených úprav fotografií – staví desaturaci snímku na stejnou úroveň jako saturaci a ptají se, proč je zvýraznění barev diskvalifikováno a nad převedením snímku do černobílé škály se nikdo nepozastavuje, i když i ono je porušením objektivity zobrazení. Ale z tohoto úhlu pohledu by pak manipulací byl i výběr zachycovaného okamžiku, jeho zarámování, výběr okamžiku stisknutí spouště nebo volba objektivu, tedy veškerá rozhodnutí, která fotograf dělá. 

Lidovky.cz: Co retuš? Může být vůbec za nějakých okolností dle etiky přípustná?

Jen výjimečně. Ale myslím, že se v praxi zejména u nás běžně používá pro „vyčištění“ a zpřehlednění fotografie.

Lidovky.cz: Kde jsou ty hranice? Lze vůbec určit, co je to ta často zmiňovaná manipulace s fotografií? 

Nejtěžší otázka. Podívejte se, jak dlouho ji řeší porota WPP. A teprve v letošním roce se dohodli, že napříště musí upřesnit definici toho, co je „přijatelné oříznutí snímku“ a co je „přijatelné tónování“ – a nespoléhat přitom na slovní vyjádření, ale obrátit se k matematické definici. Vychází přitom z faktu, že manipulace fotografického obrazu je v podstatě změna originálně zaznamenané hodnoty pixelu (obrazového bodu). Podle názoru některých členů poroty by tato změna měla jít vyjádřit matematicky.

Lidovky.cz: Loňská vítězná fotografie vzbudila debatu o tom, zda je zmanipulovaná. Podrobná analýza ukázala, že jsou některá místa na fotografie zesvětlená, jiná naopak ztmavená. Je to podle Vás přípustná úprava? 

No, manipulováno s ní bylo, ale v míře, která byla shledána přijatelnou. Podle mě byla tonální a světelná úprava hlavně zbytečná, fotografie by byla silná sama o sobě, Hansenova úprava udělala z dramatického záběru skoro divadelní výjev, který mě svou reklamní dokonalostí nedokázal nijak oslovit.

Lidovky.cz: Myslíte, že se k vyřazování příliš upravovaných fotografií přikloní i porotci z Czech Press Photo?

Rozhodování poroty CPP neumím posoudit, ale vzhledem ke složení poroty věřím, že autenticitu soutěžních snímků budou brát v úvahu.

Lidovky.cz: Jak hodnotíte letošní vítězný snímek?

Vítězná fotografie. Po rozkliknutí se snímek zvětší.

Jsem toho názoru, že letošní volba poroty konečně reflektuje proměny, jimiž prochází fotožurnalismus v posledních dvaceti letech v důsledku nástupu nových technologií do oboru. Nejvýraznější změnou je postupné akceptování posunu od neosobního, objektivizujícího, co nejvěrnějšího zachycení událostí k výrazně autorskému přístupu s důrazem na experimentování s vizuálním jazykem tradičního fotožurnalismu. Za tu dobu vyrostla celá generace „digitálních fotožurnalistů“, pro niž je překračování hranic mezi tradičním pojetím fotožurnalismu a tvůrčí fotografií samozřejmostí. Tyto tendence ale stále vyvolávají řadu diskuzí, během nichž se hledá, co ještě je a co už není fotožurnalismus. World Press Photo zatím ukazovalo tento vývoj jen váhavě. Fotografové „nového fotožurnalismu“ až dosud získávali pouze čestná uznání. Letošní volba barevně krásné, výtvarně čisté, kompozičně dokonalé fotografie se silným příběhem od Johna Stanmeyera za nejlepší fotografii uplynulého roku je v šedesátileté historii soutěže zcela výjimečná.

Lidovky.cz: Jak ale pohlížíte na fakt, že letošní vítěz John Stanmeyer a porotce Gary Knight jsou oba spjati s agenturou VII? Může jít o střet zájmů?

Jde samozřejmě o střet zájmů, protože jsou ke všemu ještě kamarádi. Ale pokud vím, předseda poroty Gary Knight navrhoval, že se vyloučí z hlasování. 

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!