Problémy s dluhy jsou totiž i ve Spojených státech nebo Číně. A jelikož článek začíná čínskou moudrostí, podíval bych se nyní do Číny.
Tam totiž vyšel audit veřejných institucí, který si objednala centrální vláda v Pekingu a který měl zjistit rozsah zadlužení. Celkové zadlužení veřejného sektoru se v zemi nachází jen mírně nad 60 procenty hrubého domácího produktu. To je zejména ve srovnání s jinými státy ještě dobré.
Problémem je však dynamika dluhu. Celkový dluh relativně k HDP se mezi roky 1997 a 2010 zpětinásobil, z čehož více než 80 procent šlo na financování infrastruktury. Za poslední tři roky se jenom místním vládám podařilo svůj dluh zvýšit ze 17 na 27 procent HDP, čtvrtinu tohoto dluhu navíc místní vlády musí splatit ještě letos a pouze o něco méně příští rok. A k bankrotům již dochází.
Čína je ale jiná. Věřitelé (tedy banky) i dlužníci patří tamní vládě, vyjednávání o restrukturalizaci dluhu je tak snadnější. Je tedy na čínských autoritách, jak se k problémům s dluhy ve veřejném sektoru postaví.
Buď problém budou ignorovat, ten se ale v takovém případě nakonec zvětší a přistání ekonomiky bude tvrdší. Nebo udělají radikální, ale udržitelný krok, který spočívá v liberalizaci úrokových sazeb a následném očištění institucí od špatných dluhů. Čínský veřejný sektor má totiž jednu velkou výhodu. Má nejenom dluhy, ale i obrovská aktiva.
