Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Sluneční šílenství nekončí. Kdo zaplatí 750 miliard na dotace?

Ekonomika

  19:51
PRAHA - Minulou středu média oznámila, že poslanci konečně schválili novelu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, která umožní snížit výkupní cenu z fotovoltaických elektráren meziročně o více než 5 %. Pokud tedy novelu schválí i Senát a podepíše prezident, pak sluneční šílenství skončí. Opravdu si to myslíte?

Zelená energie - kdo ji zaplatí? foto: Lidové noviny

Vůbec ne, problém kolosálních rozměrů totiž už existuje a schválená novela na něm nic nezmění. Snížení cen od roku 2011 se totiž dotkne pouze zdrojů připojených do sítě v roce 2011, nikoliv těch stávajících nebo těch, které budou připojeny do konce tohoto roku.

Dnes je do sítě připojeno zhruba 500 MW fotovoltaických zdrojů. Přestože bylo po zásahu provozovatele přenosové soustavy zastaveno přijímání dalších žádostí, mají investoři už teď uzavřeny smlouvy o připojení u dalších asi 1500MWsolárních elektráren.

Čtěte více: TOP 5 největších zelených nemyslů

Pokud již taková smlouva existuje, pak je ze strany distributorů a přenosové soustavy prakticky nemožné fotovoltaickou elektrárnu nepřipojit. Tedy i kdyby třetina investorů, kteří tuto smlouvu již mají uzavřenou, nestihla letos svoje elektrárny dokončit a připojit do sítě, bude koncem roku 2010 fungovat a dodávat elektřinu zhruba 1500 MW slunečních elektráren.

Miliardy v trapu
Již takové množství však zcela rozvrátí finanční toky týkající se podpory obnovitelných zdrojů. Pokud bychom se soustředili pouze na náklady přímé - tedy na náklady povinného výkupu elektřiny z tak zvaně obnovitelných zdrojů za regulované ceny - pak od roku 2002, kdy tento mechanismus v Čechách vznikl, došlo k jejich růstu z půl miliardy korun za rok na zhruba šestinásobek.

V roce 2009 totiž tyto náklady už přesáhly 3 miliardy. Ale pokud se opravdu realizuje výše popsaný velmi konzervativní scénář připojování solárních elektráren pro letošní rok, pak se tyto minulé náklady budou zdát jako nepodstatný detail.

Graf dotací do obnovitelných zdrojů - hodnoty v miliardách korun.

Náklady na výkup elektřiny z podporovaných zelených zdrojů v letošním roce vzrostou na 15,5 miliard, z čehož zhruba 12 miliard korun bude připadat na fotovoltaiku. A toto číslo vzroste v roce 2011 o dalších zhruba 10 miliard.

Abychom si uvědomili kontext, pak za roční výdaje na podporu obnovitelných zdrojů by se dala bez problémů obnovit v současnosti tak slavná a tak diskutovaná elektrárna v Prunéřově (předpokládaný rozpočet její obnovy činí 25 miliard korun).

Na každou letos v česku spotřebovanou kWh tak připadne k uhrazení formou poplatku na podporu povinných výkupů asi 25 haléřů. Příští rok to má být kolem 40 haléřů. Povinné výkupy podle stávajících pravidel budou muset probíhat 15 až 20 let podle typu zdroje.

Dá se předpokládat, že i přes očekávaný pokles výkupních cen pro nové zdroje bude jejich množství stále narůstat (koneckonců se stále bude jednat o jistý byznys, byť s delší návratností). Navíc ceny pro stávající zdroje budou narůstat podle toho, jak se bude měnit index cen průmyslových výrobců, ovšem minimálně o dvě procenta a maximálně o čtyři ročně.

Nová solární elektrárna se zde rozkládá na ploše sedmi hektarů, tedy asi desíti fotbalových hřišť, a sestává se z více než 17.000 panelů.

Jinými slovy, všichni spotřebitelé mají jistotu, že v následujících 15 až 20 letech pošlou formou vyšších cen elektřiny investorům do obnovitelných zdrojů kolem tři čtvrtě bilionu korun. Celkové výdaje závisí na tom, jak se bude vyvíjet index cen průmyslových výrobců, jak budou klesat výkupní ceny z nových zdrojů a jaká bude aktivita investorů.

Tři čtvrtě bilionu korun je odhad velmi konzervativní. Další desítky až stovky miliard budou stát tak zvané podpůrné služby, které bude nutné nakupovat proto, aby se elektrická síť nepredikovatelným provozem obnovitelných zdrojů nezhroutila.

Podíl ceny elektřiny, který budou spotřebitelé platit za vytvoření zeleného veleblaha, se bude podle způsobu odběru pohybovat od 10 do 15 procent. To je, skoro jako kdyby byla na elektřinu uvalena dodatečná spotřební daň. Toto de facto administrativní zvýšení cen se nutně odrazí ve spotřebě elektřiny a v tom, že alespoň pro některé účely lidé přejdou k jiným alternativám (třeba ve vytápění k zemnímu plynu nebo starým gumákům).

Jedná se o tak velké položky a o takový zásah do trhu s elektřinou, že by bylo vhodné přemýšlet, jak tyto obrovské a zejména nesmyslné náklady (podíl elektřiny na trhu vyrobené z obnovitelných zdrojů ani přes tyto obrovské výdaje nevzroste nad 5,5 TWh, tedy nad 10 % celkové spotřeby) alespoň trochu snížit. A možnosti by byly. Ale již na počátku je nutné dodat, že všechny jsou špatné - bez nákladů se z tohoto velkého problému dostat nelze.

Komplexní řešení: supernulová varianta (s minusem)
Pokud bychom se chtěli zbavit alespoň částečně celého komplexního problému, pak optimálním řešením by bylo zrušit zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů jako takový a zelenou elektřinu preferenčně nevykupovat, čímž by bylo dosaženo jak nepřímých úspor na straně podpůrných služeb (nebylo by nutné držet dodatečné zálohy kvůli nepredikovatelným a vysoce fluktuujícím zdrojům, tedy zejména větrným a solárním elektrárnám), tak i přímých úspor na straně povinných výkupů, který by se nekonal.

Toto řešení má dvě zásadní úskalí. Za prvé by vyvolalo reakci ze strany Evropské komise, která by neváhala použít v tomto případě tvrdé sankce (zejména pokut ve výši několika procent HDP), a zároveň by vyvolalo vlnu pravděpodobně úspěšných žalob na Českou republiku za zmaření investic do fotovoltaických zdrojů.

Fotovoltický panel.

A tyto žaloby by samozřejmě nadsazovaly jak výši škod, tak i množství zamýšlených projektů. Náklady tohoto řešení by tak pravděpodobně převýšily jeho přínosy. Toto komplexní řešení je proto reálně nemožné a zbývají jenom možnosti, jak řešit jednotlivé problémy samostatně - tedy dopad na podpůrné služby a dopad na trh s elektřinou.

Mírnější variantou téhož je zákonné zmocnění regulačního úřadu pro snížení všech výkupních cen z fotovoltaických zdrojů. Ovšem úskalí jsou prakticky stejná, byť šance na obhajobu v případných sporech jak s Evropskou komisí, tak i s investory je vyšší. Je ovšem velmi nepravděpodobné, že by jakákoliv česká politická reprezentace našla byť i jen náznak odvahy k takovému řešení.

Dílčí řešení 1 - podpůrné služby
Kromě výkupních cen je obrovským problémem povinných výkupů to, že zelené zdroje nejsou odpovědny za náklady, které vytvářejí třetím stranám - stát tak vytvořil prostředí pro existenci skoro definiční externality. A nejlepším řešením externality je internalizovat náklady, tedy přenést je na ty, kdo je vytvářejí.

Ostatně podobné zdůvodnění stojí i za environmentálními daněmi nebo obchodováním s emisními povolenkami. Proč by tedy neměly nést i obnovitelné zdroje plně náklady, které vytváří jejich existence v soustavě. Metod je mnoho - je možné po provozovatelích obnovitelných zdrojů požadovat povinnost dodržovat diagram dodávek a v případě odchylek jim účtovat náklady na odchylku (v takovém režimu ostatně fungují všechny ostatní zdroje v soustavě). Druhou možností je stanovení povinnosti hradit náklady podpůrné služby.

Dílčí řešení 2 - trh se silovou elektřinou
Možností, jak se alespoň zbavit vlivu zelených zdrojů na cenu elektřiny, je vyvedení jejich financování z ceny elektřiny, to jest zrušení poplatku na podporu obnovitelných zdrojů. Všechny náklady by měly být financovány distribučním firmám a přenosové soustavě buď přímo ze státního rozpočtu, nebo emisí (zelených) dluhopisů.

Výhody jsou dvojího druhu: za prvé se zreální cena elektřiny a z ní vycházející rozhodnutí jak domácností, tak firem o její spotřebě, a za druhé bude zcela jasné, kolik podpora obnovitelných zdrojů stojí.

Prozatím je schována do poplatku, který platí všichni spotřebitelé, a to ještě značně nerovně - ti velcí platí relativně mnohem více než ti malí, neboť poplatek je konstantní vzhledem k jednotce spotřeby pro všechny.

Solární eneregie

Nakonec téměř nikdo neví, kolik peněz se takto spotřebuje, neboť velmi málo lidí nebo i politiků čte každoroční zprávy Energetického regulačního úřadu o podpoře zelené elektřiny. Až bude státní rozpočet zatížen desítkami miliard za výkup elektřiny z obnovitelných zdrojů nebo bude ministerstvo financí nuceno vydávat dluhopisy ve stejné výši, pak nakonec snad i politici pochopí, že každé opatření má své náklady.

A podpora obnovitelných zdrojů nejenom že není výjimkou, ale je opravdu velmi drahá. A tyto náklady by je donutily přemýšlet alespoň v principu o tom, že ekonomický život je o alternativách -tedy jestli opravdu chceme vynaložit ročně desítky miliard korun na konkrétní opatření ke snížení emisí CO2 nebo zda je možné stejného efektu dosáhnout levněji či zda vynaložené peníze opravdu neutratit na zcela jiné a také potřebné statky - ať už je to školství, dětská hřiště, dálnice nebo zdravotní péče.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...