Otevřený dopis (viz jeho plné znění i všechny podpisy sebrané Ferem Feničem a Břetislavem Rychlíkem) kritizoval, že televizní rada údajně kryje "šokující množství skandálů".
Z výzvy sta osobnostíZákulisní politické tlaky a významné indicie (...) svědčí o neserióznosti celého procesu volby ředitele ČT. (...) Za této situace by bylo nejčestnějším řešením zrušit stávající výběrové řízení. Samotní kandidáti by měli odstoupit a umožnit tak vyhlásit nové. |
Co konkrétně se míní vymezením "od tristního stavu programu přes ekonomické podvody po nárůst naprosto nekvalifikovaných lidí v managementu současné České televize", nevíme.
Jinde vadí vágnost ještě víc. Rada prý "až na čestné výjimky dávno není zástupcem a orgánem veřejnosti". Není, nebo ještě je, když existují výjimky? Kolik jich je, jakých?
Nebo: signatáři jsou "šokováni", že ředitele instituce vybavené velkou mocí a penězi rada vybírá "na základě dvou stránek textu". Kandidáti přitom museli odevzdávat nejen dvě A4 s úvahou o osobní motivaci, ale i profesní přehled na jeden list a hlavně třístránkovou koncepci rozvoje a fungování České televize.
Nejvíc ale kulhá sama logika výzvy. Umělci se dovolávají toho, co sami odsuzují. Kritizují, že televizní rada i tendr na nového šéfa jsou zpolitizované, a politiky tlačí, aby "přispěli svým veřejným odmítnutím ke zrušení nereprezentativního výběrového řízení".
Píší, že radní jsou "seskupením lobbistů bránícím své osobní zájmy nebo zájmy politických stran", které je delegovaly, přitom "věří v demokratický krok většiny rozumných a odpovědných politiků" k přijetí nových, lepších zákonů. "Většina politiků" je ale přece ta většina poslanců, která pro zákulisní dohody o tom, koho do rady zvolit, vždy zvedne ruku.
Stovka umělců v podstatě žádá "výměnu lidí". Jak politiků, tak radních. Kde se najednou tolik jiných, rozumných vezme?
Kritici tvrdí, že "profesní a odborné složení rady dokazuje, že nezastupují skutečnou vůli ani přirozené většiny občanů naší země".
Jak to vědí? V radě zasedají bývalý novinář, někdejší poslankyně, sportovní reprezentantka, dramatik, bývalý vedoucí televizní redaktor, manažer se zkušenostmi ze soukromé televize, pravoslavný kněz či lékař. Proč by zrovna lidé těchto profesí neměli Českou televizi hlídat? Nelze takto odsuzovat, bez důkazu, a zároveň žádat "slušný dialog, bez nějž to v demokracii nepůjde".
Někteří radní možná promítají do svého rozhodování ony kritizované osobní zájmy. Mohou ale všichni signatáři tvrdit, že nečiní v případě této výzvy totéž? Vytýkají politikům, že zákulisně ovlivňují volbu, činí ovšem to samé, jen veřejně.
Mezi stovkou nespokojených je řada tvůrců, kteří se mohli do tendru na šéfa ČT přihlásit a na "dvou stránkách" nabídnout propracovanější vizi, než jsou slohová cvičení mnohých současných uchazečů. Radní by pak jistě byli rádi za větší výběr.
Teď pracují s tím, co mají, a jak mohou. Volbu ředitele začali připravovat včas a tím vlastně donutili poslance, aby dělali, co mají - rovněž včas zvolili několik nových radních, aby rada byla početně schopná o novém řediteli České televize rozhodnout.
Radní prý pokračují v záměru obsadit funkci "předem dohodnutým člověkem". Tohle je záhada z největších - je to vůbec Jiří Janeček, koho kritici nechtějí? Nebo myslí Milana Fridricha, ředitele zpravodajství?
Signatáři se totiž nekonkrétně odvolávají na zprávy z médií. Noviny psaly, že Jiří Janeček ztratil politickou podporu a někteří politici pak vymysleli, že vhodnější by byl Fridrich. První tendr se měl zrušit, aby se Fridrich mohl přihlásit do druhého. Takový převládl vydedukovaný scénář.
Jede se podle něj, když rada v prvním tendru pokračuje? Je to plán, nebo už jen ruleta, do níž teď přichází i kulturní fronta se stovkou žetonů?
Kdyby se výběrové řízení zrušilo, pak se předělávaly mediální zákony a vyhlásil nový, čistší tendr, rozhodovali by o tom titíž politici a podobně složená rada, nepřihlásilo by se moc jiných kandidátů. Televize by mezitím mnoho měsíců zůstala bez řádného vedení.
Pokud na to dojde, bylo by dobré vědět, jaké řešení pro toto nestabilní období jsou nespokojení tvůrci kultury "připraveni odborně a profesně podpořit".
Reakce režiséra a producenta Fera FeničeCO VLASTNĚ CHCE JEDEN ROZHOŘČENÝ? V době, kdy občanská letargie dosahuje největších rozměrů za posledních dvacet let, ptá se redaktor Ondřej Aust: "Co vlastně chce sto rozhořčených". Zpochybňuje právo i upřímnou snahu sto protestujících osobností, které se odhodlali jako občané svobodné země nemlčet a promluvit stejně, jak to udělal jeho šéfredaktor, když protestoval proti "náhubkovému" zákonu. Signatáři petice nejsou ti, které lze zpochybňovat a lacině obviňovat z finančních zájmů v ČT – stačí se jen znovu pozorně podívat na jejich seznam z jiného uhlu: kdo tam NENÍ podepsán. Pak bude jasnější, kdo má skutečné finanční zájmy v ČT a bojí se o ně přijít. Žádná petice nemůže být rozsáhlým receptem návrhů a řešení, tím spíše když je adresována těm, kteří dobře vědí, co se za jednotlivými výtkami skrývá. Navíc téměř o všech se v uplynulých měsících v médiích psalo. Stačí připomenout, jakým výběrovým řízením prošel a jakou kvalifikaci má druhý nejmocnější muž v ČT a Janečkův zástupce, bývalý příslušník SNB, Vladimír Karmazín, jak se Rada ČT stavěla k několikaletému nedodržování zákona a skandálu s milicionářskou minulostí Františka Lamberta, jakým výběrovým řízením prošel a jakou kvalifikaci pro řízení programu má ředitel programu v Brně a jakou kreativní osobností je ředitelka programu v Praze. A co nedávné finanční podvody vedení ČT, které za trapného mlčení Rady ČT připravily televizi o 300 milionů korun Kč, které dávají české domácnosti, včetně důchodců, sociálně slabých či mladých rodin ze své kapsy na činnost veřejnoprávní televize. Nebo kolik programových ředitelů se za posledních pět let vystřídalo v ČT. Jak může být Rada ČT skutečným zástupcem koncesionářské veřejnosti, když ji jmenuji politické strany, které vzešli z voleb, již se účastní méně než polovina občanů? Koncesionářský poplatek však musí platit všichni a to dokonce ročně více, než představují jejich výdaje na zdravotnické poplatky. Samozřejmě, je to kvůli nesrovnalostem v Zákoně o ČT, který v sobě obsahuje rozpor, jež je zdrojem základního nedorozumění okolo Rady ČT. Podle něho má být Rada orgánem nezávislým na politických tlacích a zájmech, a tím i garantovat nezávislost České televize. Ovšem současně zákon dává politikům právo volit členy Rady, čímž jim dává možnost podstatně své zájmy a vliv v ČT uplatnit prostřednictvím "svých" radních, které zvolili. Dnes už je zcela zřejmé, že hra na nezávislost radních dávno skončila. Chcete ty výjimky: bývalí členové Rady, jako Petr Uhl či Erazim Kohák nebo dnešní Milan Uhde, kteří se vymkli z mocenské kontroly, jsou politiky označováni za špatný příklad toho, jak se má radní chovat. Když si přečtete u vybraných finalistů na post generálního ředitele ČT třístránkovou koncepci fungování a rozvoje zjistíte, že ani jeden nedokáže přesvědčit. Žádná skutečná vize, nízká odbornost – bylo by zajímavé zjistit, jaké manažerské místo by byly schopni získat přes běžnou personální agenturu. Od naivních chyb odrážejících neznalost stavu fungování České televize, až po populistické přísliby financování České televize z Evropské unie (!). A od součastného generálního ředitele i návrh realizace toho, co již sliboval před šesti lety a za celou tu dobu prostě nezvládl… Pokud Radu ČT vede člověk, který ČT musel kdysi opustit kvůli podezřením ze střetu zájmů a jeho zástupcem je marketingová šéfka jiné zájmové skupiny (a tak by se dalo rozkrýt pozadí zájmů i některých dalších členů Rady), pak v čem pokulhává logika výzvy? Může se do tendru na šéfa ČT, posuzovanou převážně laiky, z níž někteří bezelstně přiznávají, že tomuto médiu nerozumí, přihlásit skutečná osobnost nebo špičkový manažér? Dokázala by to Rada ČT rozeznat? Vždyť například i proto před šesti lety neuspěl zkušený mediální odborník, ale kandidát z infantilním povídáním o svém dítěti, které ho vyslalo, aby to zachránil… Zrušení výběrového řízení ČT opravdu nemůže ohrozit. Ještě před pár lety měla pět nebo šest ředitelů - jejich součastný počet je třináct. Je veřejným tajemstvím, že jejich počtem se delegovali právomoce, i samotné řízení ČT, na jiné osoby i proto, že generální ředitel to nezvládal a také se díky tomu mohl zabývat zábavnějšími činnostmi. Snad dvanáct ředitelů není tak neschopných, že nezvládne za pár měsíců případného "bezvládí" to, co zvládalo dosud třináct… Otevřený dopis, k našemu překvapení, již začali podepisovat další stovky lidí – od významných vědců přes starosty obcí po neznámé občany. Pochopili, že nabízí podanou ruku k systémovým změnám, ke změně nefunkčních zákonů, ke konkrétní odpovědnosti konkrétních lidí, kteří jsou z to placeni - od Rady ČT po poslance či novináře píšící o médiích - a navrhují, aby začala veřejná diskuse nad tímto modelem veřejnoprávní televize a okamžitě byly zahájeny práce na vytvoření nového zákona. Fero Fenič, režisér a producent, signatář Otevřeného dopisu |
