Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Srovnávat se smí, ale jen poctivě

Ekonomika

  10:04
Srovnávací reklama je v Česku legální už sedm let. Výrobci však ne vždy dodržují podmínky, které zákon pro tento typ reklamy předepisuje. PRAHA Takzvanou srovnávací reklamu povolila Evropská unie v roce 1998. V České republice byl tento typ propagace uvolněn k 1. lednu 2001, a to zavedením evropské direktivy do novely českého obchodního zákoníku.

Reklama v centru Prahy foto: Jan Zátorský, Lidové noviny

Srovnávací reklama je taková, která přímo či nepřímo označuje konkurenta anebo jeho služby či výrobky. Ne každá je ale legální: podle zákona totiž nesmí srovnávací reklama klamat, musí srovnávat jen zboží nebo služby určené k témuž účelu a porovnávat smí jen podstatné a ověřitelné znaky. Cena mezi ně patřit může, ale srovnávat ji jako jediné kritérium připouští zákon spíš jen výjimečně - srovnávání totiž musí dodržet všechny výše uvedené podmínky.

Právě ceny se přitom týká současná kampaň ČEZu zaměřená na domácnosti. Naproti tomu nadále platí, že zákon zakazuje konkurenta zlehčovat nebo uvádět při srovnávání neúplné údaje.

V Česku se tato reklama neprosazovala jednoduše, mimo jiné kvůli obavám z toho, jak na ni budou pohlížet soudy. K jejímu rozšíření v posledních letech přispěla podle odborníků situace na reklamním trhu, konkrétně přeplněnost celoplošných televizí reklamou. Ta přiměla zadavatele hledat jiné atraktivní cesty, jak oslovit spotřebitele.

Mezi mediálně známé případy srovnávací reklamy se zařadily například propagační akce bankovních domů přímo v městských ulicích. Třeba Poštovní spořitelna postavila „hlídky“ před pobočky České spořitelny, které po zavírací době vyzývaly kolemjdoucí, ať si zřídí účet u Poštovní, kde je ještě otevřeno.

Hodně diskutovanými se staly srovnávací aktivity mobilních operátorů - Vodafone nasazoval svým konkurentům parohy, aby údajně poukázal na nesolidnost jejich nabídky, T-Mobile naproti tomu představil loni kampaň, v níž pánové „Vodník“ a „Kyslík“ sdělovali veřejnosti, že „na síti už nezáleží“. Právě tyto případy však právníci označují za nedovolené zlehčování.