Čím více lidí věří, tím víc roste daná ekonomika. Ale s chozením do kostelů a mešit by se to nemělo přehánět. Právě kvůli tomu totiž možná zaostává islámský svět za Západem.
Vysvětlování hospodářského úspěchu náboženstvím samozřejmě není nijak nové. Stať "Protestantská etika a duch kapitalismu" slavného sociologa Maxe Webera z roku 1904 zná snad každý sociolog a politolog.
Weber v ní upozornil na to, že raný kapitalismus uspěl právě v protestantských zemích. Podle něj tomu mohlo napomoci to, že odříkání a bohatství byly v protestantismu znamením boží milosti, nebo dokonce předurčení ke spáse. Později jiní autoři naopak zdůvodňovali, proč pionýrem kapitalismu nebyli protestanti, ale spíše katolíci, buď v italských městských státech, nebo ve středověkých klášterech.
Nicméně Barro a McClearyová použili jako jedni z prvních moderní statistiky a sociologické průzkumy a zjistili, že víra opravdu přispívá k růstu ekonomiky. Speciálně víra v posmrtný život, a zejména silný strach z pekla dokážou podle studie Barroa a McClearyové zvýšit růst HDP až o půl procenta.
Barro tvrdí, že věřící lidé více pracují. Zřejmě ale nejde jen o to, tvrdě pracovat. Ten, kdo věří a má strach z pekla, dodržuje spíše morální zásady hlásané náboženstvím. Většinou přitom jde o pracovitost, a hlavně střídmost a poctivost. Pokud je většina lidí poctivých - a třeba i proto, že se bojí trestu - lépe se podniká a ekonomika rychleji roste.
Záhadou ovšem je, proč nerostou extrémně rychle muslimské země. Například v Egyptě či Pákistánu věří v peklo téměř 100 procent obyvatel, ale země rozhodně nevykazují dlouhodobě rychlý hospodářský růst. Vysvětlení mohou být dvě.
První je to, že islám se svým zakazováním půjček na úrok blokuje optimální využití kapitálu, tedy samu podstatu kapitalismu. Nepružný právní systém založený na islámu také právě nepodporuje podnikání. Jenže země, které nerostou a přitom jsou jejich obyvatelé silně nábožensky založení, najdeme i v rovníkové Africe či v Asii. Možná tedy nepůjde jen o vadu islámu.
Druhé vysvětlení naznačuje McClearyová. Jde o to, že víra sice pomáhá růstu ekonomiky, ale příliš časté vykonávání náboženských obřadů hospodářský růst přibrzďuje. Zejména pokud je v některých zemích vynucováno. Stručně řečeno, když se někdo pětkrát denně modlí nebo pár hodin medituje, nemůže pracovat a to se někde odrazí. A to nemluvíme o ramadánu, kdy přes den přestává část ekonomiky fungovat.
Mimochodem to také zdůvodňuje, proč se nenaplnily teorie některých moderních sociologů, že v moderní společnosti víra zmizí, protože na ni lidé nebudou mít čas. Tihle vědci si totiž nevšimli, že je rozdíl mezi vírou a vykonáváním náboženských obřadů. Počet věřících se v moderních společnostech nesnižuje příliš rychle, a podle některých průzkumů se dokonce zvyšuje.
Například v zemích EU klesl počet lidí věřících v nadpřirozeno od první světové války jen o 4 procenta. Jenže počet lidí, kteří se dostaví do kostela či synagogy aspoň jednou měsíčně, klesl na méně než polovinu. Lidé prostě jen nevykonávají náboženské obřady tak často. Nebo si je nechávají do důchodu, kdy už je jejich čas "levný", tvrdí Barro.
