Pětiprocentní propad české ekonomiky, nezaměstnanost okolo jedenácti procent, schodek státního rozpočtu přes 200 miliard korun. To by Českou republiku čekalo v případě rozpadu eurozóny a následného ekonomického chaosu.
ČTĚTE TAKÉ: |
Dopady ve své nové analýze vyčíslil Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA), vedený ekonomem Janem Švejnarem, a představil je na konferenci v Praze. Česko by v tom případě zažilo těžší krizi než v roce 2009, kdy se HDP propadl o zhruba čtyři procenta. Silné problémy může způsobit už jen samotný odchod Řecka z eurozóny. Vedl by prý k poklesu české ekonomiky o nejméně 2,5 procenta.
Pozitivní dopady i v užší eurozóně
Katastrofický scénář zahrnuje bankrot Itálie. Ten by silně postihl Francii, jejíž banky a další investoři jsou hlavním držitelem italských dluhopisů. Nákaza by následně přeskočila do Německa, které je hlavním odbytištěm českých výrobků.
Důsledky rozpadu eurozóny - grafika
Autoři studie přesto věří, že aspoň ve zmenšené podobě eurozóna přežije. V takovém případě doporučují, aby Česko po odeznění současných problémů do Evropské měnové unie vstoupilo. „Naše analýzy ukazují, že pozitivní dopady by mělo i členství v užší eurozóně, která by zahrnovala Německo,“ zdůraznil Švejnar.
Podle Švejnara a spoluautora studií Viléma Semeráka jsou náklady na záchranu eurozóny stále nižší než ekonomické dopady krize spojené s jejím rozpadem či zánikem. Řešením prý může být vznik federalizace Evropy s jednotným rozpočtem, doprovázený uvolněním měnové politiky.
Jednotný rozpočet
Právě chybějící unijní rozpočet je prý důvodem, proč jednotná měna v evropských zemích na rozdíl od Spojených států nefunguje. „V jižních státech USA mají dlouhodobě o 20 až 30 procent nižší mzdy než ve státech na severu. Stejně to může fungovat i v eurozóně,“ zmínil Švejnar.
ČTĚTE TAKÉ: |
S tím souhlasí i guvernér České národní banky Miroslav Singer, který jinak úroveň analýz Švejnarova týmu hodnotil značně kriticky. „Udržení Evropské měnové unie bez společného rozpočtu je prakticky nereálné,“ řekl šéf české centrální banky.
Opatrně naopak Švejnarův tým hodnotí zásah Evropské centrální banky v podobě „kvantitativního uvolňování“, tedy odkup státních dluhopisů ohrožených zemí jižní Evropy za nově „natištěná“ eura. Takové řešení by řadě zemí významně pomohlo, ale problémem je morální hazard. Nezodpovědně hospodařící státy by si na odkup dluhů rychle zvykly a vyžadovaly by jej opakovaně.
Německo má obavy z hyperinflace
Proti zmíněnému řešení protestuje hlavně Německo. Může za tím být i historie, konkrétně zkušenost Němců s hyperinflací na počátku 20. let minulého století. Stále však v eurozóně přibývá zemí, které splacení části dluhu pomocí nově uvolněných peněz z centrální banky uvítaly.
Vyřešit problémy s předlužením některých zemí pomocí kvantitativního uvolňování doporučil další účastník konference – ekonomický expert ČSSD Jan Mládek. „Ve Spojených státech provedli kvantitativní uvolňování již dvakrát, a inflace se téměř nezvýšila,“ řekl Mládek.
Další řečníci mu však objasnili, že tak jednoduché to není. Nalévání nových dolarů do ekonomiky s velkou pravděpodobností vyvolalo růst inflace v Číně. Již dříve řada ekonomů upozornila na souvislost mezi uvolňováním peněz v USA a zdražováním ropy, zlata a dalších komodit.
