Svízelné stavění po česku. Novela zákona je tak špatná, že už vzniká nový

Připravovaná novela nepřináší slibovanou úlevu, aby ten, kdo si chce postavit dům, nemusel měsíce sbírat razítka na dlouhém seznamu úřadů.

O tom, jak mizivé zlepšení ještě nehotová a vládou neschválená novela znamená, nejlépe svědčí fakt, že už více než měsíc ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (za ANO) chystá úplně nový stavební zákon.

Problém ještě nehotové novely je v tom, že zjednodušení od navazujících a dublujících se správních řízení zvládne zajistit jen menším stavbám, pro ty velké, jako jsou například dálnice nebo moderní železniční tratě, neznamená nic moc.

Zapomeňte na revoluci

Cíle měla novela plnit dva: zjednodušit a zkrátit. Moc se nepovedlo ani to druhé, protože počet orgánů, které se ke stavebnímu záměru vyjadřují, neklesl, naopak vznikají další, takže délka lhůt se nezredukuje.

„Nový zákon bude obsahovat zjednodušení úplně pro všechny. Jeden obecný stavební úřad bude odpovědný za všechno. Chci, aby člověk neobcházel sám všechna povolení, když něco staví. Půjde na jeden úřad, řekne, co chce dělat, a ten jeden úřad to za něj všechno udělá. Přinese to administrativní náklady, ale s tím musí stát počítat, pokud tady opravdu chceme stavět,“ říká Šlechtová.

Zbytečné zdražování bytů v Praze. Dlouho čekáme na razítka, tvrdí developeři

Nejen zmíněným zkušeným úředníkům budou její slova znít povědomě, protože přesně takový byl už původní, dva roky starý záměr, který si vláda také vetkla do svého programového prohlášení a koaliční smlouvy.

Jenomže pak nastala klasická hra s názvem: „Je skvělý nápad, aby všechno vyřídil jeden úřad, ale jen pokud to bude ten můj.“ Jako první princip „jedno razítko na jednu stavbu“ veřejně rozvrátilo ministerstvo zemědělství, když se odmítlo vzdát samostatného rozhodování o vodoprávním povolení.

Šlechtová na vládě narazila na jednoznačný odpor nejen z tohoto směru a premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) jí doporučil, aby zapomněla na revoluci a přinesla smírnou variantu.

Otázky stavění jsou rozprostřené do hájemství ministerstva pro místní rozvoj, zemědělství, dopravy, životního prostředí a průmyslu. Každé z nich by bylo v zásadě (s výše uvedenou výhradou) ochotné kývnout na to, že už by zájemci o rodinný domek nebo investoři infrastrukturních projektů nemuseli se svým záměrem trávit dlouhé bezútěšné roky v džungli zdublovaných úřednických postupů, a to s velmi pochybným výsledkem, jestli vůbec někdy začnou stavět.

„Současná legislativa pro přípravu staveb i jejich realizaci je velmi komplikovaná a je příčinou toho, že příprava staveb v Česku je jednou z nejdelších na světě. Zvláště markantní je to u dopravních staveb, kde to trvá v průměru 10 až 12 let, výjimečně i dvacet a více,“ uvádí Miloslav Mašek, generální ředitel Svazu podnikatelů ve stavebnictví.

Češi nepochopili, co je EIA

Český stavební řád je rozdělený na několik samostatných fází, proti každé z nich se dá odvolat ve správním řízení a pak ji ještě napadnout u soudu. Do putování pro územní, stavební a třeba integrované povolení vstupuje přehršel závazných stanovisek od nejrůznějších úřadů a institucí, od vodohospodářů a hygieniků až po hasiče.

Do už tak složitého komplexu zřetězených rozhodnutí vstupuje v každém dílčím kroku takzvaná EIA, posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Pokud soud posudek EIA zruší, vrací se investor na úplný začátek.

„V České republice jsme totiž nepochopili, k čemu EIA slouží. Má ověřit, že posuzovaná varianta nebo varianty nemají zásadní negativní dopad na životní prostředí. Rozhodně nejde o to, aby byla vybírána varianta, která má sice nejmenší vliv na životní prostředí, ale nebere ohled na třeba sociální nebo ekonomické aspekty,“ popisuje Petr Svoboda, jednatel Sdružení pro výstavbu silnic Praha.

Z vleklého procesu, na jehož konci je povolení či odmítnutí stavby, jsou frustrované i ekologické a občanské iniciativy, protože do boje za to, čemu věří, musejí vložit roky života, energie i peněz. I jim by vyhovovalo, aby se problém vyřešil rychle, i když doufají v opačný výsledek než developer či investor.

Spojuje je únava z neustálého vracení se na začátek bez spolehlivého výsledku. Jediný, kdo na neprostupné džungli českého stavebního řádu vydělává, jsou organizace, které zájem o veřejné blaho jen předstírají a vydírají stavaře tím, že jinak jim projekt zablokují u soudu.

Část obtíží s připravovanou novelou přece jen odpadne. Malí stavebníci, třeba s domy na bydlení, budou moci využít novinky v podobě koordinovaného řízení, které slučuje územní a stavební řízení a posouzení EIA do jednoho kroku. Větší projekty to využít nemohou, pro každý stupeň povolování je zapotřebí dokumentace s jinou mírou detailu a nevyplatilo by se investovat do její kompletní přípravy s rizikem, že to celé na konci zamázne odpor veřejnosti.

Zlepšení představuje i to, že soubor staveb už bude povolovat jen jeden úřad, do jehož kompetence spadá hlavní stavba komplexu – třeba v případě silnice, k níž náleží benzinka, a podél ní se položí optická vlákna, to bude ministerstvo dopravy.

Ať si řeknou příští ministři

Svízel se stavěním v České republice umocňuje fakt, že země je v permanentním skluzu za evropskými směrnicemi EIA. Jen co jednu začlení do národního práva, další už čeká na totéž.

Do tohoto stavu si tuaci dovedly předchozí vlády, které deset let ignorovaly kritiku Evropské komise, že tu veřejnost nemá možnost svým názorem ovlivnit podobu projektů.

Romantika i byznys: stát prodává část pevnosti Josefov či renesanční zámek

Ztráta bruselské trpělivosti vyústila v to, že poslední česká novela EIA z dubna 2015 musela jít daleko za požadavky, které platí pro zbytek členských států, jinak by Evropa zastavila příliv dotací. „Mělo dojít k výrazné změně spolu s chystanou novelou stavebního zákona, ale kvůli stále neuzavřenému infringementovému řízení (řízení o porušení smlouvy – pozn.red.) se toho nepodařilo dosáhnout.

Takže my podporujeme ministerstvo pro místní rozvoj při přípravě zcela nové zásadní změny v oblasti stavebního práva,“ říká František Kotrba, mluvčí resortu průmyslu.

Taková příprava po uvedení do praxe zabere tři až čtyři roky, a je tedy jasné, že Sobotkův kabinet o ní už rozhodovat nebude.

„Členové vlády teď jednotné povolení vnímají jako zásah do kompetencí, ne jako pomoc občanům a stavebníkům. Ve zbytku mandátu této vlády chci dostat na legislativní radu věcný záměr nového stavebního zákona. Nový ministerský tým po volbách ať si řekne, jestli to podle něj dává smysl,“ říká Šlechtová.