Představenstvo ČSA v čele s prezidentem Lašákem koncem minulého týdne připustilo, že zvažuje rezignaci. Tentokrát bezpodmínečnou. Pochopilo totiž, že se ocitlo ve slepé uličce. Má sice připraveno akční plán, který by ztrátové aerolinky mohl resuscitovat, avšak nemá pro něj podporu.
Z ministerstva financí i od nezávislých ekonomů sice zaznívá, že plán je dobrý, ale rozhodující slovo mají poněkud nepochopitelně odboráři. A ti na snížení vlastních platů nekývnou. Jejich klíčovou roli včera přiznal i kritizovaný Lašákův předchůdce Jaroslav Tvrdík. Otevřeně přiznal, že udělal chybu, když před čtyřmi roky kývl na navýšení platů pilotů.
A jak to celé skončí?
Karty v rukou drží vláda. Je zřejmé, že privatizace "dopadnout" nemůže. Koupit za miliardy firmu ovládanou odboráři s tichou podporou státu by bylo stejně "smysluplné" jako investovat do domu obsazeného squatery, kteří se těší podpoře například ministra pro lidská práva... A vláda dokazuje, že o tom ví - vždyť vyvolávat personální tsunami dva týdny před seriózním pokusem firmu prodat by jinak byla šílenost.
Od slov k činům ale musí přejít nejen v personální oblasti. Vyjednávání s odboráři o jejich verzi restrukturalizace je absurdní a musí skončit. Toto řešit odborům nepřísluší a je to také projev slabosti vlády. Musí rychle zvážit, zdali se vyplatí vyčkávat na lepší časy a vidinu nejistého tučného privatizačního zisku. Potom však bude muset do záchrany aerolinek investovat miliardy. Anebo firmu rychle prodá za její tržní cenu, byť by to byla jen jedna koruna.
