Společnost Deloitte, která se specializuje na audit a finanční poradenství, si nechala udělat srovnání evropských zemí a jejich zákoníků práce. Zaměřila se přitom na možnost dávat výpovědi a s tím spojenou problematiku.
Ukázalo se, že Česko je v otázce výpovědí velmi striktní. Zaměstnanci mohou dostat výpověď jen z podrobně vymezených důvodů. To je v porovnání s ostatními evropskými zeměmi spíše výjimečné. Podobně konkrétní je u vyjmenování důvodů k propuštění ze zaměstnání jen Slovensko, vychází totiž ze stejného zákoníku práce z roku 1965.
"Taxativní vymezení výpovědních důvodů překvapivě není typické ani pro země bývalého východního bloku. Naopak, v tak sešněrované podobě, jakou užívá český a potažmo slovenský zákoník práce, téměř nemá v Evropské unii obdoby," tvrdí advokát Petr Suchý. "Efekt současné úpravy je diskutabilní, neboť vedlejším produktem neflexibilního rozvázání pracovního poměru může být i deformace soutěže na trhu práce."
Česko začne o pracovní místa teprve přicházet
"Nemyslím si, že by u mezinárodních korporací doposud rozhodovalo o investici do Česka to, jestli je zde možnost zaměstnance propustit jednodušeji než jinde. Většina sem přicházela s tím, že dostaly vládní pobídku a do ČR přicházely na řadu let," reaguje Vladimír Kočí ze společnosti Recruiters for you, který má zkušenosti se zákoníkem práce jako zaměstnavatel i jako headhunter.
"Na druhou stranu si myslím, že pokud se do budoucna stav nezmění, tak skutečně můžeme o některé investice přijít - Asie asi bude atraktivnější. Fakt, že pokud dodržím veškerá zákonná ustanovení, bude mě propuštění zaměstnance stát minimálně 2+3 platy, znamená výrazný náklad a velké riziko."
Podle Kočího je ale také pravda, že nadnárodní firmy se riziku neúspěchu při výběru zaměstnance dokážou bránit například tím, že dávají na počátku smlouvu na šest až dvanáct měsíců se zkušební tříměsíční dobou a až následně se smlouva může prodloužit o další rok, případně se překlopí na dobu neurčitou. Neúspěšní odcházejí a pro zaměstnavatele to další náklad neznamená.
