Rozhodnutí souvisí s případem majitele belgického sexshopu, který lidem nabízel i možnost v soukromí se dívat na erotická videa. Majiteli se však ale nelíbilo rozhodnutí tamních orgánů. Podle nich totiž u jeho služby, kdy si člověk může zaplatit sledování erotických videí v soukromí malé místnosti, nejde o "kójové kino", jak tvrdil majitel, nýbrž o "automatické zábavné zařízení".
To by ale znamenalo, že platba za tyto služby nebude zařazena do šestiprocentní sazbě DPH, nýbrž do vyšší 21procentní sazby.
Belgický soud, u něhož se případ nachází, se kvůli zapeklitosti celé záležitosti obrátil na Evropský soudní dvůr s žádostí o pomoc, jak s celou věcí naložit. Tuto oblast totiž upravují i unijní normy. Podle nich mohou některé aktivity být zařazeny do "kulturní výjimky", a tedy i do nižší sazby DPH.
Podle evropské justice ale výklad toho, co je možné brát jako "vstupné do kina", se musí interpretovat v souladu s běžným použitím těchto slov. Navíc snížená sazba může být uplatňována pouze u událostí a zařízení, která jsou dostupná veřejnosti na základě předchozího zaplacení vstupního poplatku tak, že všichni, kdo ho zaplatí, si mohou dané kulturní či zábavné služby sledovat společně.
V tomto případě ale šlo o kóje určené jednotlivcům, kteří si zaplatili za to, že se budou dívat na jeden či více erotických filmů či jejich pasáží.
