Mezi záhady přitom patří již samotný prodej banky japonské investiční skupině Nomura. Ta totiž o banku podle všeho usilovala ne proto, aby jejím prostřednictvím mohla vstoupit na český bankovní trh, nýbrž proto, aby mohla získat přístup k akciím českých pivovarů, které IPB vlastnila.
Toto podezření Nomura potvrdila v podstatě zanedlouho poté, co Japonci koupili v březnu 1998 36procentní podíl v IPB za 3,031 miliardy korun. Již v září Nomura převedla akcie IPB na svoji dceřinou společnost Saluka Investments.
Proč Tošovský nezasáhl?
Záhada první: Žádost o umožnění převodu akcií na Saluku Investments byla ČNB doručena již tři týdny před rozhodnutím prodat státní podíl společnosti Nomura Europe.
ČNB tedy musela vědět, komu ve skutečnosti vláda státní podíl v IPB prodává. Přesto však ČNB pod vedením guvernéra Josefa Tošovského neučinila nic proti tomu, aby IPB převzala namísto renomovaného bankovního domu společnost s ručením omezeným sídlící na Kajmanských ostrovech.
"Vláda rozhodla o prodeji státního podílu nikoliv strategickému investorovi, ale společnosti s nulovým ručením, ve které se riziko spekulativního chování limitně blížilo jistotě," uvedla později parlamentní vyšetřovací komise ve své zprávě. ČNB dodnes nevysvětlila, proč o chystaném převodu akcií vládu neinformovala, respektive tomu nezabránila.
Téma "10 let od pádu IPB" si přečtěte ve středečním vydání deníku