Lidovky.cz

Vrátí se recese? Česko ještě vůbec nemusí být z nejhoršího venku

Ekonomika

  12:45
Akutní fázi globální finanční krize a jí vyvolané recese máme již za sebou a ve druhé polovině loňského roku začalo pozvolné oživení. Přesto jsou rizika pro finanční stabilitu České republiky nadále silná.

Ještě není vyhráno. Recese se může vrátit a potopit Česko opět na dno. foto: Shutterstock

Vedle nepříznivého vývoje v oblasti veřejných financí je dalším hlavním rizikem pro českou ekonomiku v následujících dvou letech obnovení recese u jejích největších obchodních partnerů a následné zpomalení domácí ekonomické aktivity.

Čtěte více:


Kromě toho existují i další rizika, která mohou zejména vyspělé ekonomiky významně zpomalit či vrátit zpět do recese a kvůli kterým by velmi slabý hospodářský růst v těchto zemích mohl být dlouhodobějším fenoménem.

Chuť utrácet bude srážet vysoká zadluženost
V západních ekonomikách a obzvláště v EU bude poptávka dlouhodobě tlumena potřebou ekonomických subjektů snižovat svou hrubou zadluženost, která v předcházející dekádě narostla ve všech sektorech. Vlivem změn tržních veličin (cen nemovitostí, akcií, dluhopisů nebo měn) však mohou být dlužníci ve všech sektorech zasaženi zvýšením relativní hodnoty dluhů oproti hodnotě aktiv buď poklesem hodnoty aktiv (např. při splasknutí bublin na trhu akcií či nemovitostí), nebo růstem hodnoty dluhu (např. vlivem depreciace měny, pokud je dluh emitován v zahraniční měně).

Stejně tak může být pro dlužníky prudkým šokem snížení příjmů v situaci, kdy úroveň dluhů zůstává neměnná a úrokové sazby klesají výrazně pomaleji, než jaké je tempo růstu příjmů. V souhrnu proto může být úroveň hrubých dluhů jedním z měřítek pro posouzení potenciálního stresu dlužníků při nepříznivém vývoji ekonomiky. U vysoce zadlužených sektorů může mít i malá změna parametrů ovlivňujících dluhovou zátěž či kapacitu splácet dluhy poměrně velký dopad.

Zátěží mohou být i značné náklady na obsluhu dluhu
Celková úroveň zadluženosti ekonomických sektorů v české ekonomice je z hlediska úrovně HDP nízká, avšak výkon domácí ekonomiky může být nepřímo negativně ovlivněn vysokou provázaností s těmi ekonomikami eurozóny, které vysoce zadluženy jsou.

Tento faktor posiluje i značné přehodnocení očekávání budoucího vývoje příjmů, spojené nejen s nižšími prodeji zboží a služeb, ale také s tlaky na mzdy zaměstnanců a prodejní ceny podniků směrem dolů. Pokud bychom růst příjmů aproximovali nominálním HDP, u řady zemí by mnohaletý růst nominálních příjmů o pět až deset procent ročně vystřídalo období záporného či velmi nízkého růstu.

Po započtení skutečného a očekávaného vývoje cen a příjmů českých podniků a domácností lze zároveň konstatovat, že reálné náklady na obsluhu dluhů se nezanedbatelně zvýšily a pravděpodobně zůstanou na vysoké úrovni v relaci s dlouhodobým průměrem i v roce 2010. K obvyklým úrovním by se měly vrátit až v roce 2011. Tato skutečnost by mohla být z hlediska schopnosti splácet dluhy výrazně negativním faktorem. Banky nemusí mít dostatek zdrojů pro úvěrování Jedním z nejvíce diskutovaných faktorů, který může působit proti ekonomickému oživení v EU v následujícím období, je schopnost bank uspokojit obnovenou poptávku soukromého sektoru po úvěrech.

Bankovní sektory v řadě zemí trpí nadále nedostatkem bilanční likvidity, což ukazují příliš nízké poměry vkladů a poskytnutých úvěrů v některých zemích. Nezanedbatelná část bank v těchto zemích proto nadále spoléhá na zdroje čerpané od centrálních bank nebo získávané prostřednictvím emisí dluhopisů garantovaných vládami. I když lze předpokládat, že ústup vlád a centrálních bank od podpůrných politik bude velmi pozvolný, bankám v některých zemích by v souvislosti s ním mohly vzniknout při refinancování pasiv potíže.

Stále výraznější hrozbou je pak rostoucí potřeba vlád získávat zdroje na financování vládních deficitů, které může začít omezovat dostupnost zdrojů pro financování privátního sektoru a tlačit na růst úrokových sazeb z úvěrů.

Střednědobým rizikem je regulatorní nejistota
Nezanedbatelnou překážkou úvěrování privátní ekonomiky ve vyspělých zemích by se mohl postupně stát i nedostatek regulatorního kapitálu. Ten by mohl vzniknout nejen v důsledku pokračování ztrát z nesplácených úvěrů a znehodnocených cenných papírů, ale i v souvislosti s tržními i regulatorními tlaky na zvyšování kapitálové vybavenosti bank.

Chování finančních institucí může být rovněž zásadně ovlivněno vysokou mírou nejistoty spojenou s připravovanými mezinárodními regulacemi a požadavky na likviditu a kapitál. V několika následujících letech, během nichž budou nové regulace a požadavky nejprve diskutovány, pak legislativně upravovány a následně implementovány, se může nejistota a administrativní náročnost projevit nejen omezením úvěrování, ale i oslabením důrazu na řízení rizik v důsledku přenosu pozornosti manažerů finančních institucí na regulatorní otázky.

Smyčka mezi nezaměstnaností a nesplácením
Propad českého HDP se od druhé poloviny roku 2008 začal projevovat růstem nezaměstnanosti a poklesem tempa růstu disponibilních příjmů domácností. Se zpožděním pak docházelo k nárůstu míry nesplácení závazků domácností. Nepříznivý vývoj těchto veličin má dodatečný negativní dopad na spotřebu domácností, což se následně projevuje i v produkci podniků.

Efekt smyčky propojující ekonomickou aktivitu, nezaměstnanost a nesplácení úvěrů by mohl být v případě realizace nepříznivých scénářů dalšího vývoje ekonomiky poměrně výrazný. Odhadujeme, že souhrnný účinek zpětného dopadu na hospodářský růst by se mohl pohybovat pro nejpravděpodobnější scénář vývoje české ekonomiky okolo 0,7 % ročního HDP a pro méně pravděpodobné nepříznivé scénáře až 1,5 % ročního HDP. Z toho by efekt nesplácení tvořil zhruba 0,5 %, resp. 0,6 % ročního HDP, zbytek efektu by byl způsoben nárůstem nezaměstnanosti.

Negativní mezera výstupu tlačí na růst kreditního rizika
Podniky reagovaly na negativní poptávkový šok snižováním nákladů, produkce, marží a cen. Tato reakce je odrazem vzniku rozsáhlé skutečné nebo vnímané negativní mezery výstupu. Ty podniky, které v souladu s optimistickými očekáváními po vstupu do EU investovaly v Česku např. kolem roku 2005 s předpokladem, že reálný HDP poroste v dalších letech v průměru o pět procent ročně, budou pravděpodobně konfrontovány s výrazně nižšími úrovněmi výstupu. Pokud by se reálný HDP v dalších letech vyvíjel podle zátěžových scénářů, činil by rozdíl mezi skutečným a původně odhadovaným potenciálním HDP ke konci roku 2011 až 20 %.

Rozdíl mezi dříve očekávanými a následně nižšími prodeji by zvyšoval riziko nesplácení úvěrů přijatých ve fázi předkrizového rychlého hospodářského růstu. Důsledkem by bylo další zvyšování nezaměstnanosti spojené s propouštěním těch zaměstnanců, které dosud podniky zaměstnávají v souvislosti s nadějemi na oživení poptávky. To by pak mohlo ještě dále zvýšit úvěrové riziko rovněž v segmentu úvěrů poskytnutých domácnostem.

Provedli jsme jednoduchou mikroekonomickou simulaci bilance zadlužených domácností ve třech alternativních scénářích. V rámci Základního scénáře by nebylo schopno splácet dříve přijaté závazky zhruba 6,5 % rodin s hypotečním úvěrem (zhruba 1,6 % populace).

V případě nepříznivých scénářů by se ovšem do této situace mohlo dostat až 20 % (5 % populace) této skupiny rodin. Ve scénáři Návrat recese 13 % rodin (3,3 % populace) a ve scénáři Ztráta důvěry 20 % (5 % populace).

České banky jsou na zátěžovou situaci připraveny
Banky tak budou i nadále muset čelit dosti vysokému úvěrovému riziku a značným ztrátám ze znehodnocených úvěrů. Odhadujeme, že v případě realizace nepříznivých scénářů dalšího vývoje ekonomiky by se podíl bankovních úvěrů v selhání v segmentu domácností dostal ze současných 4,5 % až k 6 % v Základním scénáři (k 7 % v zátěžových scénářích) a v segmentu podniků ze současných 8,7 % téměř k 10 % v Základním scénáři (mírně pod 16 % v zátěžových scénářích).

Český bankovní sektor je však podle výsledků zátěžových testů i na zátěžové situace dobře připraven. Důvodem je nejen schopnost bank generovat poměrně stabilní výnosy i v průběhu nepříznivého ekonomického vývoje, ale i vysoký výchozí kapitálový polštář.

Celková kapitálová přiměřenost bankovního sektoru na konci března 2010 dosáhla již 14,3 %, navíc poprvé od roku 2002 platí, že všechny banky mají celkovou kapitálovou přiměřenost nad 10 %. Přes tento pozitivní výsledek je důležité mít možná rizika na paměti.

O autorech

KATEŘINA ŠMÍDKOVÁ je ředitelka Odboru ekonomického výzkumu a finanční stability ČNB

JAN FRAIT náměstek ředitelky Odboru ekonomického výzkumu a finanční stability ČNB

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.