Lidovky.cz

Exministr Mlynář míří do vedení PPF. Bude řešit spolupráci se státem

Ekonomika

  14:17
PRAHA - Šéfporadce Fischerovy vlády a bývalý ministr Vladimír Mlynář se od srpna stal členem vrcholového vedení finanční skupiny PPF. Bude zodpovědný za spolupráci s veřejným sektorem.

Eduard Janota a Vladimír Mlynář při tiskovce premiéra Jana Fischera foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

Mlynář nastupuje na nově vytvořenou pozici. Bude vytvářet strategii komunikace PPF se státními institucemi včetně vztahů s jednotlivými úřady státní správy a samosprávy.

Mlynář byl do letošního června šéfporadcem předsedy vlády ČR Jana Fischera.  Předtím působil jako poradce telekomunikační společnosti Telefónica O2 a v letech 2002 až 2005 byl ministrem informatiky a opakovaně poslancem.

V 90. letech minulého století byl šéfredaktorem týdeníku Respekt a moderátorem diskusních televizních pořadů; je držitelem několika novinářských cen.

PPF je jednou z největších mezinárodních finančních a investičních skupin v regionu střední a východní Evropy. Jejím hlavním akcionářem je s 94,25 procenta Petr Kellner, kterého různé žebříčky opakovaně uvádějí jako nejbohatšího Čecha. Jiří Šmejc vlastní pět procent, Ladislav Bartoníček půl procenta a Jean-Pascal Duvieusart čtvrt procenta. Skupina se zaměřuje hlavně na bankovnictví a pojišťovnictví, na investice typu soukromého kapitálu a na investice do nemovitostí.

Kdo je Vladimír Mlynář?

Datum a místo narození: 15. ledna 1966 v Praze
Vzdělání: absolvoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze (1985), za normalizace nemohl studovat, na přelomu let 1990 a 1991 absolvoval studijní pobyt v USA, v roce 2001 začal dálkově studovat na Masarykově univerzitě v Brně, později studium přerušil
Působení v médiích: od roku 1988 působil v Lidových novinách (nejprve samizdatových), odkud odešel v říjnu 1990; od srpna 1991 působil v Respektu, od roku 1992 byl zástupcem šéfredaktora a v prosinci 1994 stanul v čele redakce, kde působil tři roky; v 90. letech také moderoval televizní pořad Respektování

Politická dráha: začínal jako jeden z poradců premiéra Josefa Tošovského (prosinec 1997), od ledna do července 1998 byl ministrem bez portfeje; v březnu 1998 vstoupil do Unie svobody a od června téhož roku do června 2003 byl poslancem; v únoru 1999 byl zvolen místopředsedou strany, o rok později se neúspěšně ucházel o předsednické křeslo, stal se místopředsedou, kterým byl do června 2001 (z US-DEU vystoupil v květnu 2006); v červnu 2002 se vrátil do vlády Vladimíra Špidly (ČSSD), nejprve jako ministr bez portfeje, od ledna 2003 byl ministrem informatiky; v kabinetu byl i za premiéra Stanislava Grosse; demisi podal v dubnu 2005, poté byl dva měsíce poradcem své nástupkyně Dany Bérové; od srpna 2007 do března 2008 byl poradcem ministra financí Miroslava Kalouska a po zhruba roční epizodě v telekomunikační společnosti Telefónica O2 byl od května 2009 šéfem poradců premiéra Jana Fischera, a to až do nástupu současné vlády

V letech 2005 až 2007 čelil Mlynář podezření, že se s Dušanem Chmelíčkem a jeho spolupracovníkem Vítem Novotným dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele a zneužití informací v obchodním styku; kauza se týkala založení společnosti Testcom servis. Městský soud v Praze Mlynáře původně poslal na 5,5 roku do vězení, rozsudek ale v listopadu 2007 zrušil pražský vrchní soud a následně také Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. Loni v srpnu Mlynář dosáhl omluvy od státu.

Jako šéf poradců premiéra Fischera byl terčem kritiky kvůli přátelskému vztahu s předsedu dozorčí rady Czech Coal Janem Dobrovským, předseda vlády se ale za svého šéfporadce postavil. Občanští demokraté kritizovali i Mlynářovo napojení na TOP 09. - Loni v létě zvažoval Mlynář vstup do rodící se strany TOP 09, nakonec to ale neučinil. Později se v médiích nicméně objevily spekulace o jeho možné kandidatuře za tuto stranu v letošních volbách do Senátu.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.