"Ti bohatí" jsou jasný cíl, na který se míří v okamžiku, kdy (státní) zaměstnanci již vykrváceli. Je to navíc politicky výhodné ("stejně si to nejspíš nakradli"), ke všemu jde o tučný zdroj dodatečného daňového výběru. Jde však o řešení následků, nikoliv příčin.
Jsem názoru, že všichni racionálně uvažující jedinci chápou význam daní jako platby za služby, které si svými silami a v příslušném rozsahu nedokážou zajistit.
Problém nastává v okamžiku, kdy za službu sice zaplatíte (odvedete daň), ale strana druhá buďto službu nedodá vůbec, případně dodá v pochybné kvalitě. V tu chvíli došlo k porušení "smlouvy" ze strany státu a druhá strana by za jiných okolností mohla mít nárok na a) odškodnění, b) odstoupení od smlouvy. Nic z toho samozřejmě nenastane, okamžitě by po vás vystartoval berní úřad a stali byste se "nepřáteli státu". Jak z toho ven?
"Násilné" dodanění a hon na neplatiče daní je nepochybně jedna z cest. Národní státy v zásadě jinou ani neznají. Jen málokdo je však natolik osvícený, aby šel cestou drastického zjednodušení daňového systému, osekáním výjimek a jasným provázáním vybrané daně s účelem, na který bude použita. Lidem totiž nevadí platit daně, lidem vadí platit vysoké daně a nevědět, na co se ty vybrané sumy peněz vlastně použijí…
Platba, daně foto: Shutterstock
