Nemám teď na mysli to, co slavný ekonom Paul Krugman, který tvrdí, že myslet na omezování rozpočtových a obchodních nerovnováh je za současné kondice světové ekonomiky "katastrofa" a pozornost G20 by měla být upřena na podporu globálního ekonomického růstu a vyhnutí se ztracené dekádě a la Japonsko.
Světoví lídři by se spíše měli poučit z toho, jakým rozdílným způsobem se japonská ekonomika na straně jedné a korejská na straně druhé vypořádaly z asijskou krizí konce 90. let minulého století.
Zatímco Japonsko pokračovalo cestou neochoty nechat padnout neživotaschopné korporace a sypání peněz do ekonomiky, Korea se nebála nechat padnout velké a významné podniky a nechat částečně dopadnout negativní důsledky i na samotné občany. Nepopulární, ale účinné, jak ukazuje pohled na vývoj korejské ekonomiky v posledním desetiletí.
Přesuneme-li se nyní přes Tichý oceán do Spojených států, je zřejmé, kterému přístupu má stále ještě nejmocnější ekonomika světa blíže. Záchrana bank, automobilek a dalších firem během krize a nyní bezprecedentně uvolněná měnová politika Fedu. To je japonská, nikoliv korejská cesta.
Japonsko má nyní neúčinnou měnovou politiku, centrální banku bez respektu investorů, deflaci a největší veřejný dluh ze všech vyspělých ekonomik. Má však taky velmi vysokou míru úspor, která umožňuje Japoncům žít na velmi slušné úrovni i bez ekonomického růstu. Spojené státy by japonský vývoj odnesly mnohem hůře a s nimi i celá globální ekonomika.