Kam s emisemi z elektráren? Do podzemí, nařídí nový zákon

Návrh již dříve odsouhlasila Evropská unie, nyní jej musí do svých zákonů převést členské země. Technologii zachytávání a ukládání emisí, známou pod zkratkou CCS, již nyní testují například v Německu a Norsku.

JAK SE ZBAVIT EMISÍ Emise oxidu uhličitého jsou považovány za hlavního viníka klimatických změn. Vzniká tedy otázka, jak se zbavit emisí vzniklých především spalováním fosilních paliv v elektrárnách a teplárnách. Nejvíce se nyní diskutuje o ukládání emisí do vhodných geologických struktur v podzemí. Jeden z prvních podobných projektů funguje v alžírském Salahu. Oxid uhličitý je možné využít také k "výkrmu" rychle rostoucích řas (pokusy s řasami provádí i spalovna Termizo v Liberci) nebo pro výrobu paliv a chemikálií.

Ukládání emisí ze spalování uhlí či plynu zatím v Česku nebude povinné. Společný návrh ministerstev životního prostředí a průmyslu a obchodu počítá s tím, že investor bude povinen předložit studii, zda je technicky a ekonomicky proveditelné doplnění elektrárny o zachytávání spalin. Za porušení této povinnosti budou hrozit sankce. Investice do takové technologie však zatím ekonomicky nevychází.

"Závěr takového ekonomického vyhodnocení tedy bude v nejbližších letech vždy negativní - nedoporučuje se. Náklady na zařízení CCS by se podle současných odhadů vyplatily až při cenách povolenek nad 40 eur za tunu oxidu uhličitého," odhaduje Jiří Gavor z poradenské firmy ENA.

Oxid uhličitý uložený do podzemních zásobníků má být od povolenek osvobozen. Jenže současná cena povolenky se pohybuje jen okolo 15 eur a v následujících letech zřejmě příliš neporoste.

Podle odborníků jsou navíc klasické uhelné elektrárny pro zachytávání emisí nevhodné. "V případě běžné 600megawattové uhelné elektrárny by bylo nutné zachytávat příliš mnoho spalin z kotle -okolo 750 kilogramů za sekundu. Elektrárna spalující zplynované uhlí by vyprodukovala jen 25 až 50 kilogramů spalin za sekundu, což je výrazný rozdíl," uvedl pro LN ředitel GE Energy pro střední a východní Evropu Rod Christie.

Čtěte více: Vláda uvalí na emisní povolenky daň 32 procent, dosud byly zdarma

Elektráren spalujících zplynované uhlí je zatím ve světě jen několik. Jedna z nich se přitom nachází v České republice - ve Vřesové na Sokolovsku. Vlastní ji Sokolovská uhelná a v provozu je od roku 1996.

Cena za ekologii: čtvrtina vyrobené energie
Technologie CCS má umožnit zachycení a uskladnění až 90 procent skleníkových plynů, které vznikají při spalování fosilních paliv. Její hlavní nevýhodou je energetická náročnost - celý proces spotřebuje až čtvrtinu vyrobené elektřiny.

Kritici též upozorňují na riziko úniku oxidu uhličitého z podzemních úložišť. Příznivci technologie jim oponují, že vhodně zvolené horninové podloží udrží emise mnoho milionů let.

Složitost a ekonomická nevýhodnost projektů CCS zatím velké energetické společnosti spíše odrazuje. Zasáhnout se proto loni rozhodla Evropská komise, která podpoří šest vybraných projektů dotací v celkové výši jedné miliardy eur. Dotaci rozdělí mezi uhelné či plynové elektrárny v Německu, Polsku, Nizozemsku, Británii, Itálii a Španělsku.

Skupina ČEZ, která patří mezi největší provozovatele hnědouhelných elektráren v Evropě, se nakonec o dotaci nepřihlásila. "My jsme o projektech CCS uvažovali. Po vypsání konkrétních dotačních podmínek a zohlednění dalších parametrů jsme ovšem vyhodnotili projekty jako rizikové, tudíž jsme se o dotaci neucházeli," připomněla mluvčí ČEZ Eva Nováková.

První zařízení na zachytávání a ukládání oxidu uhličitého funguje již od roku 1996, nachází se na norské těžební plošině Sleipner v Severním moři. V září 2008 pak zahájila provoz demonstrační jednotka v areálu uhelné elektrárny Schwarze Pumpe u německého Sprembergu.