Jde o velmi kontroverzní téma, názor na jeho důsledky není ani v americkém Fedu jednotný. Řada centrálních bankéřů s touto politikou nesouhlasí; otázky panují kolem účinnosti této politiky a jejích (inflačních) důsledků.
Evropská centrální banka nás prozatím naopak ubezpečuje, že se do dobrodružství v podobě kvantitativního uvolňování v objemu obdobnému Fedu nepustí. Jaká je ovšem realita?
ECB se snaží, aby se inflační peníze nedostali ven
Nezbytnost profinancovávat vysoké státní dluhy problematických zemí typu Řecko, Irsko či Portugalsko vyžaduje, aby výnosy státních dluhopisů nerostly příliš vysoko a nezvyšovaly riziko státního bankrotu.
V minulém týdnu jsme byli svědky významných nákupů irských a portugalských státních dluhopisů ze strany ECB, což se promítlo do snížení jejich výnosů. Jaký je rozdíl proti Fedu? ECB se snaží tyto nákupy stahováním likvidity sterilizovat, tedy nedopustit, aby se inflační peníze dostaly do ekonomiky.
Na straně druhé ovšem ECB v minulém týdnu podpořila a prodloužila program dodávání likvidity do bankovních systémů zejména v problematických zemích. Výsledkem je, že se jedná o pouhý účetní trik.
Místo kvantitativního máme spíše kvalitativní uvolňování, kdy ECB stahuje z trhu špatná aktiva a nabízí za ně kvalitnější alternativu v podobě peněz. Teprve budoucí vývoj inflačních očekávání ukáže, jak kvalitní tyto peníze budou.