Je potřeba přiznat, že současný stav maďarských veřejných financí není lehkým oříškem k rozlousknutí. I když Maďaři byli v rámci CEE regionu v době před krizí v otázce konsolidace rozpočtu nejaktivnější, Maďarsko krize samotná potrápila nejvíce. A jelikož již v té době spoléhalo na pomoc MMF, musí teď hledat další způsoby, jak ušetřit.
A to je právě ten problém – maďarská vláda totiž k problému přistoupila z úplně opačné strany a namísto šetření (kromě blíže nespecifikovaného "zefektivnění" státní správy, se kterým vláda počítá) spíše hledá způsoby, jak navýšit příjmovou stranu, a to značně nestandardními způsoby.
Jako první představila vláda návrh dočasného zdanění bankovního sektoru, který by měl do rozpočtu přinést kolem 0,7% HDP ročně až do roku 2012. Pak přidala do balíčku další sektory, a to telekomunikace, energie a maloobchod, které by spolu měly přispět porovnatelnou částkou jako banky.
Navíc, později se objevily zprávy, že by se účinnost daní mohla prodloužit i na roky 2013-2014. Vláda se tak sice vyhne plošnému zvedání daní, v konečném důsledku břemeno ponese do značné míry i tak konečný spotřebitel (nejmenší dopad lze čekat u maloobchodu).
A to bude špatné pro domácí poptávku, a tudíž i pro růst ekonomiky. Tady se dostáváme k dalšímu opatření, nad kterým se již mračí i EU. Jedním z hlavních kanálů, jak podpořit oživení ekonomiky, jsou sazby centrální banky.
Ty by samozřejmě vláda chtěla vidět hodně nízko, což však již nemusí být v naprostém souladu s jinými prioritami centrální banky (např. finanční stabilita), která naopak sazby na svém posledním zasedání zvedla.
A právě proto vláda plánuje pozměnit způsob nominování členů bankovní rady, a to v podstatě tak, aby na těch "správných židlích" seděli ti "správní lidé". To již vážně ohrožuje nezávislost centrální banky jako takové.
Posledním z velkých rozporuplných opatření je přesun fondů ze soukromého pilíře penzijního systému. Na začátku vláda "jenom" dočasně pozastavila převody peněz do soukromého pilíře, pak se však rozhodla jej de facto znárodnit.
 |
Formálně se to provede tak, že úspory všech pojištěnců, kteří nevyjádří svůj přímý nesouhlas, budou převedeny do státního pilíře.
Ti, co nebudou souhlasit, ztratí nárok na penzi od státu. Je ovšem otázkou, jestli je tohle zejména pro mladé lidi skutečně hrozba, jelikož je vysoce pravděpodobné, že když půjdou do penze, stát již stejně nebude mít dostatek zdrojů na důchody.
Navíc, jelikož je soukromý pilíř poměrně mladý, nejedná se pro velkou většinu o tak závratné sumy. A proto se očekává, že naprostá většina "nesouhlasit nebude." Tady je hlavním problémem dlouhodobý dopad do veřejných financí.
Maďaři již jednou svůj důchodový systém zreformovali a teď tento bolestivý krok budou muset jednou udělat znova. A do té doby jim pak budou kvůli nedostatečné populační dynamice výdaje z rozpočtu růst.
Na závěr ještě pro úplnost zmíním rozhodnutí o rozpuštění Rady pro rozpočet, krátce poté, co si dovolila kritizovat přístup vlády k "řešení" rozpočtového problému.
Celkově tak to, co maďarská vláda od začátku léta vymyslela, je demonstrací neomezené moci a nebezpečným posunem za hranice běžné evropské politické kultury.
Navíc vážně poškozuje důvěru ve stabilitu prostředí, což se pravděpodobně projeví na ochotě zahraničních investorů vstupovat do Maďarska, a tím jenom zavaří na další dlouhodobé problémy.
