Nevhodné úroky a levné peníze, které členství v eurozóně slabším zemím zaručovaly, vytvořilo iluzi prosperity a nafouklo bubliny státních i soukromých dluhů. Ty teď postupně od Řecka po Irsko a Portugalsko praskají a stahují země do hlubokých recesí.
Není vůbec jasné, jak se z nich dokážou dostat. Finanční historie nenabízí žádné příklady, kdy by se předlužená země znovu rozjela bez devalvace měny. Tu si ale Řekové, Irové ani Španělé nemohou dovolit, takže je čekají tvrdé roky splácení dluhů, snižování platů a velmi pomalého ekonomického růstu.
Rozkládající se Řecko bylo pro eurozónu šokem
Letošní příběh eura je sérií prolamování tabu. Co se jeden den zdálo nepředstavitelné, bylo druhý den skutečností. Začátkem roku se definitivně začalo rozkládat Řecko. Všichni tušili, že v Aténách se roky fixlují účty.
Když se ale letošní schodek veřejných financí postupně zvyšoval z 4,8 až na 15,6 %, investorům došla trpělivost a odřízli Řecko od půjček.
Evropští politici si dlouho nechtěli přiznat realitu a otáleli s přípravou záchranného plánu. Zákaz pomoci jedné země druhé byl základním principem měnové unie, vepsaným na přání Němců přímo do maastrichtské smlouvy.
Německá kancléřka Angela Merkelová odkládala souhlas s řeckou záchranou co nejdéle. Dobře věděla, jaký odpor ve spořádaných Němcích vyvolá, až se dozvědí, že budou platit za Řeky, kteří chodí do penze alespoň o pět let dřív než oni a na dluh si užívají až šestnáct platů a čtrnáct důchodů do roka.
Euro pro Řeky znamenalo větší půjčky
V dubnu dorazila do Atén záchranná mise EU a MMF. Kdyby Řecko nemělo euro, nikdy by mu nikdo tolik peněz, které teď musí splácet, nepůjčil. Pomoc Aténám se dávala rychle dohromady, aby investoři neodepsali i další slabé země. V ohrožení jsou hlavně Irové a Španělé.
Česko a euro? Kdo víČeská debata o vstupu do eurozóny přinejmenším dočasně skončila. Euro už odmítají i exportéři, kteří ještě před pár měsíci byli jeho nejhlasitějšími proponenty. Šéf asociace vývozců Jiří Grund přiznal,že společná měna je tak riskantním podnikem, že raději zůstanou u koruny. Politická debata o euru utichla, když eurozóna musela zachraňovat Řecko. Průzkumy ukazují, že euro chce měsíc od měsíce méně lidí. Většina těch, kdo rychlé přijetí eura v minulých letech propagovali, teď mlčí. |
O Řecích se dá říct, že si žili nad poměry, nic moc nevyráběli a nevymýšleli, a ještě falšovali účty. Irové a Španělé ale měli ještě před krizí rozpočty v přebytku. Obě země rychle rostly a zároveň tam silně stoupaly ceny.
Ty se v každé normální zemi tlumí vyššími úroky.
Sazby v eurozóně se ale nastavovaly pro Německo, které ve stejné době stagnovalo. Irsko i Španělsko proto zaplavily vlny levných peněz. V některých chvílích tam byly dokonce záporné úrokové sazby.
Takže banky lidem v podstatě platily za to, že si půjčovali. Všichni si začali masivně pořizovat nemovitosti na dluh, takže se v obou zemích nafoukly obrovské realitní bubliny.
Ty teď praskají.
Evropští politici chtějí udržet euro za každou cenu
Milionům lidí zůstávají po pádu cen nemovitostí dluhy, které nejsou schopni splatit. Ekonomové předpovídají dlouhou a bolestnou krizi, pokud se země eura nevzdají. Hospodářské problémy, které euro páchá, jsou dnes vidět na první pohled.
 |
Většina někdejších zastánců mlčí. Evropské politické elity ale chtějí udržet společnou měnu za každou cenu. Obávají se, že rozklad tak důležitého symbolu, by byl začátkem rozkladu celé EU.
