Loni jsme vůbec neměli tušení, jak velký problém může kvůli islandské sopce nastat. Dnes jsme možná právě v rámci loňských zkušeností mírně chytřejší, ale naše obavy jsou pak logicky větší.
Minimálně v leteckých společnostech pokrývajících evropský prostor sílí nervozita. Ta je částečně posilněna i faktem, že cena ropy je o 20 dolarů vyšší než v loňském "islandském" období a pasažéři se na paluby nevracejí tak rychle, jak by se firmám líbilo.
Hospodaření leteckých operátorů je napjaté. Představte si, že by vám osobně někdo zavřel na šest dnů vaši firmu. Výnosy chybí, náklady zůstávají. Z akciových analytiků se tak opět stávají meteorologové, po březnových událostech v Japonsku jsou znalí i logistiky a alespoň obecně tuší, která firma např. z indexu DAX by na delším leteckém půstu prodělala více, než je průměr.
Vydělat na stávající situaci mohou například alternativní dopravní zástupci, ale přínosy do jejich bilancí budou marginální. Loni se všeobecně hodně sázelo na akcie Eurotunnelu, osobně bych nyní nedoporučoval ani sázky proti leteckým firmám.
Situace se totiž může velice rychle otočit a čekat na další problémy či ropu za 125 dolarů by mohlo být nepříjemně dlouhé. Ostatně loni se zrušilo v průběhu šesti dnů asi 100 000 letů, nyní se pohybujeme v řádech stovek letů.