Faktem je, že americký dluh je veden v dolarech a v případě opravdu vážných problémů si tak USA dolary jednoduše natisknou. To ale asi žádného investora neutěší. Ono je v důsledku jedno, jestli dlužník odmítne část pohledávky splatit, nebo jestli vlivem inflace, kterou by masivní zvýšení množství dolarů v oběhu způsobilo, její hodnota prudce klesne.
Jak může být zahrávání si s dluhovým stropem nebezpečné, nám ukázalo Španělsko za krále Filipa II., supervelmoc, nad kterou slunce nezapadalo. V roce 1575 zapadlo. Stačilo k tomu málo, dlouhodobé státní dluhopisy byly spláceny přímo z daní k tomu určených, jejichž výši určovala města.
Měla tak, podobně jako dnešní republikáni, v ruce nástroj, kterým mohla královu dluhovou expanzi zastavit. A rozhodla se ho využít. Filip II. zareagoval nečekaně. Vysoce hodnocené a daněmi kryté dluhopisy nechal nedotčené a místo toho zastavil splátky podřadnějších krátkodobých. Ty měli v držení především bankéři.
Chaos, který následoval, nebyl nepodobný tomu po pádu Lehman Brothers. Banky krachovaly a obchod zamrzl, na což nejvíce doplatily vyšší vrstvy. A jak to celé skončilo? V roce 1577 města pod tlakem svých obyvatel souhlasila s razantním zvýšením daní a prosila krále, aby vrátil věci do normálu.
Část škod na obchodu však již byla nevratná. Než se někdo rozhodne demonstrovat svoji sílu, měl by zkrátka promyslet i ty méně pravděpodobné scénáře dalšího vývoje.
Americké dolary (ilustrační foto) foto: Shutterstock
