Podle dvou na sobě nezávislých zdrojů Lidových novin je ve hře dokonce i možnost uzavřít nejmenší ze tří českých rafinerií – pardubické Paramo. To se specializuje například na výrobu asfaltu. Jenže Nečasova vláda výrazně proškrtala investice do nových silnic a dálnic. A prodej asfaltu zamířil prudce dolů.
ČTĚTE TAKÉ: |
Rozsah výroby pardubické rafinerie může z velké části převzít největší z českých rafinerií v Litvínově. Její největší akcionář a současně jediný vlastník Parama, holding Unipetrol jisté změny chystá. O zavření pardubické rafinerie však aspoň zatím nechce mluvit.
"Analyzujeme možnosti propojení činností pardubické, litvínovské a kralupské rafinerie jako součást naší optimalizační strategie. Momentálně jsme ve fázi analýzy řady možností a technických řešení. Jakmile budeme mít přesnou představu, budeme ji komunikovat," odpověděl na dotaz LN ředitel komunikace Unipetrolu Martin Pavlíček.
Je malá a nemůže konkurovat
Otevřeněji o blížícím se konci malé a poměrně zastaralé pardubické rafinerie hovoří odborníci pohybující se v oboru zpracování ropy. Své jméno však uvést nechtějí. V Česku se jedná o poměrně úzký obor, kde každý zná každého.
Pardubická rafinerie PARAMO
|
Podobný je i názor analytiků. "Jde o relativně malou rafinerii, která nemůže konkurovat větším rafineriím. Ve světě jen velice obtížně budeme hledat rafinerii podobné velikosti," zmínil analytik skupiny Generali PPF Ondřej Koňák.
Problémy však má i Česká rafinérská, pod níž spadají zpracovatelské závody v Litvínově a Kralupech nad Vltavou. Její akcionáři, tedy Unipetrol, ENI a Shell, v posledních letech tlačí na snižování nákladů a několikrát proškrtali plán investic. Podle expertů tím ohrožují dlouhodobou perspektivu oboru v Česku.
Česká rafinérská to dokonce přiznává i ve své výroční zprávě. "Původní plán investic ve výši 950 milionů korun byl v průběhu roku 2010 několikrát revidován s cílem reagovat na hospodářskou krizi a očekávání akcionářů. Skutečně proinvestovaná částka činila 307 milionů korun," uvádí se ve výroční zprávě.
Téžké časy rafinérií
Střední Evropa má rafinerských kapacit v současnosti nadbytek. České rafinerie musejí čelit silné konkurenci, kterou představuje zejména rakouské OMV, bratislavský Slovnaft nebo moderní rafinerie ve východoněmecké Leuně, kterou vlastní koncern Total.
Těžké situaci musí čelit i rafinerie v jiných částech Evropy. Například italský koncern ENI v září oznámil, že dočasně ukončí provoz ztrátové rafinerie poblíž Benátek. Poptávka po ropných produktech klesla během ekonomické krize v letech 2008 až 2009 a výraznější oživení dosud nenastalo.
K dopadům krize se navíc přidávají stále razantnější požadavky Evropské komise na snižování emisí škodlivin a skleníkových plynů. "Evropská strategie do roku 2020 i výhled do roku 2050 ignorují pokračující poptávku po ropných produktech, a tudíž neposkytují základy pro plánování investic do zpracování ropy," tvrdí Evropská asociace petrolejářského průmyslu Europia.
Asociace dále varovala, že značná část rafinerií a petrochemických závodů se z Evropské unie přesune – zejména do arabských zemí a Ruska. Tamní zpracovatelé nejenže neplatí za emise, ale některé státy investice do zpracování ropy dokonce podporují dotacemi a daňovými úlevami.
Stanovisko Europie podporuje i polský PKN Orlen, který je od roku 2005 většinovým vlastníkem Unipetrolu. "Tento krok by vedl ke snižování počtu pracovních míst v rafinerském průmyslu a dalších úzce souvisejících odvětvích. Nedostaví se však ani očekávané přínosy pro životní prostředí," uvedl mluvčí Unipetrolu Mikuláš Drda.