Jeden z nejbohatších Čechů, multimiliardář, majitel mosteckých dolů, velkopodnikatel v realitách a finančník. Člověk s pověstí bezskutrpulózního hráče, tajemný pirát českého byznysu přirovnávaný ke Gordonu Gekkovi – ďábelské postavě filmu Wall Street, vyznávající chamtivost jako nejvyšší ctnost.
ČTĚTE VÍCE: |
V současnosti třetí nejbohatší Čech (jeho majetek se odhaduje mezi 30 až 40 miliardami korun) začínal před dvaceti lety obchodem s počítači. Vystudovaný elektrotechnik založil společnost Vikomt Holoubkov, s níž dovážel výpočetní techniku ze zahraničí.
Proslavilo ho však až finančnictví. Nejprve ovládl v roce 1992 královéhradeckou Regiobanku, kterou o dva roky později prodal IPB. „Vydělal jsem velmi mnoho peněz,“ pochlubil se v rozhovoru pro časopis Týden v roce 1996.
S těmi se vrhl do pověstné „třetí vlny privatizace“, kdy jeho Motoinvest pod heslem „Drobní akcionáři, plačte!“ skupoval podíly v investičních fondech a současně ovládl několik bank.
Ovládnout, vysát, opustit
Mezi jeho úlovky patřil i CS Fond, správce aktiv tří menších investičních fondů, kterého se Tykač zbavil jen několik týdnů předtím, než byl v březnu roku 1997 vytunelován. Pro Motoinvest však představovala nejcennější akvizici Agrobanka. Právě ta totiž financovala většinu Tykačových aktivit, což jí zanedlouho dovedlo až na pokraj krachu.
Banka nebyla schopna platit své závazky a záchrany klientů se musela ujmout ČNB, která do Agrobanky napumpovala 20 miliard a zdravou část pak prodala americké GE Capital Bank. Krachem skončila i další Tykačova oběť – Plzeňská banka.
Policie Tykače v roce 2006 vyšetřovala kvůli vytunelovaným CS fondům, nicméně stíhání bylo později zastaveno. On sám se od konce devadesátých let se v Česku příliš neobjevoval, nicméně jeho vliv spíše rostl. Jeho jméno bylo spojováno se společností EC Group, která od konsolidační agentury koupila balík pohledávek ve výši čtyř miliard.
Velký návrat
Téměř deset let „neviditelný“ Tykač se vynořil na veřejnosti až s nákupem podílu ve firmě Czech Coal, bývalé Mostecké uhelné společnosti. Prostřednictvím slovenské J&T získal nejprve čtyřicet procent, koncem minulého roku pak firmu ovládl celou.
Od té doby tvrdě obhajuje cenové požadavky firmy a lobbuje za zrušení těžebních limitů, za nimiž má Czech Coal obrovské uhelné zásoby. Právě koupí dolů, které dříve patřily stejně jako plzeňská Škoda společnosti Appian, se měl Tykač podle Romana dostat k šanonu dokumentů, který poskytl médiím.
S ČEZ se Tykač nejdříve snažil uzavřít výměnný obchod. Přenechal by mu uhelný důl ČSA výměnou za elektrárnu v Počeradech. Jednání však zkrachovala po razii Evropské komise v ČEZ, kterou měl iniciovat právě Tykač.
Dopisy manželkám a zbořená vila
Tykačovy „žraločí“ metody ilustrují i jeho snahy o ovládnutí konkurenční Sokolovské uhelné. Manželky podílníků odmítajících prodej dostaly od Tykače dopis, kde vychvaloval svou nabídku a nabádal je, ať svým manželům domluví.
Stejně bezskurpulózně se Tykač postaral o své bydlení v nové rezidenci na pražských Vinohradech. Podle Českého rozhlasu stavbě překážela zchátralá, ale památkově chráněná vila. Ta nejdříve dvakrát záhadně vyhořela a pak byla bez povolení zbořena.