Lidovky.cz

Ekonomika

NAVRÁTIL: Divadlo podle scénáře J. C.

Eurozóna (ilustrační foto). foto: Shutterstock

Názor
Politici se během víkendu dohodli, že se dohodnou ve středu. Pořád se tak nacházíme ve fázi očekávání. Z odkazu Járy Cimrmana však víme, že po fázi očekávání přichází fáze zklamání. To samé naznačuje i dosavadní řešení dluhové krize, které politici nabídli: za poslední rok a půl nám už bylo představeno šest konečných plánů.
  9:20

Ano, může se nabízet myšlenka, že řešení není jednoduché. A není. Protože každé bude něco stát, a to nemalou částku, a to i národy, které si (mylně) myslí, že dluhová krize se jich netýká.

Plán může mít hodně podob. V základu by mělo dojít k navýšení zápůjční kapacity záchranného fondu EFSF. Dále by měl být proveden zátěžový test bank. Výsledek testu musí být použit pro stanovení výše nutného doplnění kapitálu, ať už bankami samotnými, nebo za pomoci státu a v poslední fázi též přes EFSF.

Vzhledem k tomu, že všechny tři zdroje mají omezenou finanční kapacitu, je proto potřeba pomoci jen tzv. systémově důležitým bankám. Ano, zde je slabý článek plánu, protože jednotlivé státy budou mít problém ukázat a říct: tato banka je systémově důležitá, a tato ne.

Zkušenost USA ukazuje, že záchrana důležitých bank je dostačující pro stabilizaci systému. Od té doby tam zkrachovalo několik stovek menších bank bez větších otřesů.

A pak tady máme Řecko. Jeho dluh je nesplatitelný a Řecko ve stávající podobě nemá nástroje, jako je inflace či devalvace měny, které by jinak mohly zafungovat. Předpokládejme, že Řecko z EMU nevystoupí. Potom je odpis 50 % dluhu a více jedinou cestou. Nicméně předtím musí být učiněny dva předchozí body, aby se zabránilo šíření nákazy dále.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.