Soudě podle činů, politiky situace netrápí a neberou ji jako zásadní. Zatím důležitější jsou všemožné volby než budoucnost země nebo eura. Kam až se situace musí vyhrotit, aby se změnily tyto priority?
Panika na dluhopisových trzích v kombinaci s rostoucím tlakem na bankovní sektor zvyšovat kapitál a platit mimořádné daně pravděpodobně povede k zadrhnutí úvěrů a následně recesi ekonomiky, která bude hlubší a bolestnější na jihu EU. Tyto tlaky a tendence mohou vést i k roztrhání eura na několik částí.
I přes vážnost situace stále převažují návrhy, které mají pouze koupit čas, protože nákupy dluhopisů ze strany ECB deficit rozpočtu ani státní dluh nesníží. To musí udělat vlády a škrtnout ve svých výdajích. Někde se naděje upínají k úřednickému kabinetu či větší roli úřednických týmů EU či ECB, které provedou či vynutí nepopulární kroky. Dráždivou otázkou potom je, k čemu zbudou parlamentní volby?
Pobaltí na přelomu let 2008 a 2009 postihla velká finanční krize a následně i hluboká recese. Někde i kvůli diktátu MMF, ale také s odvahou místních vlád přijali tvrdé škrty, a s programem úspor lotyšská vláda dokonce vyhrála volby.
Následně se stabilizovaly rozpočty a v letošním roce je právě Pobaltí s růstem 5-8 % tím nejrychleji rostoucím regionem celé Evropy. Ovšem tento růst by nebyl bez předchozích bolestných reforem a škrtů.
Kam až se situace musí vyhrotit, aby bylo v Evropě vidět více příkladů à la Pobaltí?