Tato metoda je možná, pokud je co proti nákupům prodávat. Pokud není, je nutné přiznat priority – pravidla, nebo euro?
ECB funguje jako "nadstavba" národních centrálních bank. Nákupy dluhopisů zjednodušeně vypadají tak, že centrální banky Banco di Italia a Banco de Espaňa nakoupí příslušné státní dluhopisy a následně tyto dluhopisy prodají ECB.
Ta zase na oplátku požádá německou Bundesbanku, aby ze své bilance prodala německé státní dluhopisy, a tyto peníze potom skončí prostřednictvím ECB v Římě a Madridu. Ve finále tak ECB neuvolní do oběhu žádné nové peníze, ale pouze je přesune ze severu na jih.
ECB dosud nakoupila dluhopisy za 208 miliard eur, další nákupy již téměř nelze sterilizovat, protože v bilanci Bundesbanky už není skoro co prodat, kromě zlatých cihel.
V říjnu měla Bundesbanka aktiva 773 miliard eur, kde na dluhopisy zbývalo pouhých 21 miliard, méně než desetina toho co před dvěma roky. Dalších 256 mld. připadalo na zlato, rezervy a dominantních 496 mld. připadlo na směnky centrálních bank eurozóny, které si přes ECB půjčily od německé centrální banky na záchranu lokálních bank a jednotlivých státních dluhopisů.
Německo vsadilo na záchranu eura víc než ostatní, stačí letmý pohled do bilance Bundesbanky, která je ještě osočována, že dělá málo a je příliš dogmatická. Případný rozpad eura by německou centrální banku stál až 500 miliard eur, víc už nemůže pomoci. Jedině začít tisknout peníze.