Na nerovné podmínky v zahraničních veřejných soutěžích upozorňují i české podniky. Výhrady mají hlavně vývozci větších a technologicky náročnějších celků, především společnosti z oborů dopravního a energetického strojírenství.
ČTĚTE TAKÉ: |
Nejvíc výhrad mají k podmínkám ve Francii a Německu, kde platí „nepsaný zákon“, že podobné zakázky mohou vyhrát pouze domácí podniky. „Ochranářská politika vNěmecku a ve Francii je velmi silná, vždy budou preferovat vlastní výrobce. Cožpak ve Francii staví tepelné elektrárny někdo jiný než Alstom a v Německu někdo jiný než Siemens?“ ptá se generální ředitel ČKDGroup Jan Musil.
Podle Musila je tak pro české strojírenské a inženýrské podniky paradoxně jednodušší proniknout do Ruska nebo Turecka. „Tam je potřeba navázat kontakt především se soukromým sektorem, nabídnout mu kvalitu a dobrý servis a tím zákazníka získáte,“ doporučuje šéf pražské ČKD Group.
Podobné zkušenosti má i plzeňský výrobce kolejových vozidel Škoda Transportation. „Francouzský trh ovládá Alstom a německý Siemens a Bombardier. Nikdo jiný tam téměř nemá šanci významnou zakázku získat, i když evropská legislativa zvýhodňování domácích výrobců neumožňuje,“ říká spoluvlastník plzeňské Škodovky Jaromír Šilhánek.
Byli nejlepší, ale bylo to málo
Škoda Transportation má s férovostí soutěží u západních sousedů své zkušenosti. Například loni byla navzdory nejlepší ceně a technickým parametrům připravena o vítězství v soutěži na dodávku tramvají pro město Rostock.
Jiné společnosti dokázaly na německý trh proniknout, ale stálo je to spoustu času a úsilí. Například plzeňský výrobce turbín pro elektrárny Škoda Power dokázal hradbu nedůvěry prolomit až po dodávce a úspěšném spuštění první turbíny v německé elektrárně Emlichheim v roce 2006.
Ochranářská politika se naštěstí nepraktikuje ve všech evropských zemích. Vítězit v soutěžích na dodávky energetických zařízení či dopravních prostředků se jim daří jak v nových členských zemích EU, tak i v severní a jižní Evropě.