Lidovky.cz

NAVRÁTIL: Inflace vs. deflace, díl pátý

Ekonomika

  9:13
Globalizace a přesun výroby z vyspělých do rozvíjejících se ekonomik, růst nerovnosti v příjmech, růst zadlužení ať už vlády, nebo domácností přes demokratizaci dluhu, rostoucí přebytky a deficity běžných účtů, pokles míry úspor, snaha států mít silnou měnu nebo neschopnost měnu oslabit... To je malé shrnutí toho, o čem jsem psal v posledních několika týdnech na tomto místě.

A jaké bude řešení? Nižší ekonomický růst. Vysoká nezaměstnanost po dobu několika let. A několik let trvající oddlužení těch sektorů a těch ekonomik, které jsou předlužené. Tedy vlády, domácností, ale i podniků.

A jak dlouho to bude trvat? Historická zkušenost ukazuje, že zhruba deset let. Nejsme ani v polovině. A co inflace? Čeká nás růst inflace? Nebo naopak pokles cen, tedy deflace? Tady není historie tak jednoznačná.

Inflace je pro vlády lákavým nástrojem, jak snížit reálnou úroveň svého dluhu. Ale zkušenost Japonska ukazuje, že tato snaha se nemusí setkat s očekávaným výsledkem. Průměrný deficit vlády za posledních deset let je 7 %, centrální banka nastavila nulové sazby a provádí kvantitativní uvolňování. Výsledek? Průměrná inflace za posledních deset let je - nula!

Domácnosti musí snížit své dluhy. Takže zvýší úspory a budou méně spotřebovávat. Lze očekávat, že by ekonomika v takové situaci čelila poptávkovým tlakům, které zvyšují ceny? Nebo si lze naopak představit, že podniky budou tlačeny k poklesu cen a ke snižování nákladů?

Pokud bychom přestali zde, tak bychom si mohli myslet, že nejpravděpodobnějším scénářem je deflace. Ale abychom dali šanci i inflaci, tak pokračování příště.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.