Tento výrok je přičítán šéfovi patentového úřadu Spojených států Charlesi Duellovi z přelomu 19. a 20. století. Tento výrok je s oblibou používán řečníky, aby ukázali, jak ignorantský může být státní úředník nebo jak je mylné si myslet, že vědecký či ekonomický pokrok se blíží ke svému konci.
Pro tyto účely je tento výrok tak úžasný, až se zdá, že to nemůže být pravda. Ano, ona to není pravda. Jde pouze o mýtus všeobecně přijímaný za pravdivý. Ale tento mýtický výrok je velmi trefný.
Argument, že nemůžeme růst donekonečna, a proto už nemůžeme růst dále, by šlo přece použít už před mnoha staletími. Kdybychom uvěřili, že člověk nemůže už nic vymyslet a posunout pokrok kupředu, tak bychom žili (možná spokojeně) ještě v jeskyních. Tak proč by to teď měla být pravda.
Žijeme na konci světa, nebo uprostřed dějin?
A ono nejde o novou myšlenku. V knížce Pursuit of the Millennium Norman Cohn ukazuje, jak se mezi 11. a 15. stoletím v Evropě opakovaně šířily násilnické sekty, které hlásaly, že se blíží konec světa. Možná je pro některé z nás přirozenější si myslet, že žijeme blízko konce světa než „pouze“ uprostřed dějin.