Na tyto faktory tak nutně reaguje cena oceli. Ta ke konci února zastavila svůj růst ze začátku prosince loňského roku a v současnosti mírně klesá. Ceny oceli na evropském trhu do značné míry ovlivňují ceny oceli v Číně. Vliv Číny je přitom na trh s touto komoditou přímo klíčový.
Takřka každá druhá tuna oceli na světě se vyrobí právě zde. Při výrazných exportních schopnostech Číny tak tato produkce ovlivňuje i ostatní světové trhy.
Pokud se Číně podaří zvládnout investorům známé soft landing a dojde k oživení tamního průmyslu, zvýší se také poptávka po oceli.
Nutně to ale nemusí znamenat i růst ceny suroviny. Čínští oceláři mají stále zhruba 100 mil. t volné výrobní kapacity (7 % celosvětové roční produkce), a tak jsou více než schopni případnou zvýšenou poptávku uspokojit.
V krátkodobém horizontu tak nevidím žádný katalyzátor, který by podpořil růst ceny oceli. Spíše je tak možné očekávat její další pozvolný pokles.
Investor tak musí být velmi opatrný při výběru titulů z ocelárenského sektoru a já osobně bych doporučil zaměřit se spíše na společnosti vyrábějící vysoce kvalitní produkci, jako je například německý Salzgitter či rakouský Voestalpine.
