V současném prostředí dominuje sentimentu vývoj okolo Řecka a Španělska, v minulém týdnu tak bylo pozorně sledované jednání představitelů EU. Výstupem pak byl důraz na setrvání Řecka v eurozóně s tím, že země dodrží závazky.
Debata ohledně Řecka přitom nabízí řadu možností, hovoří se především o odchodu od eura, který by znamenal tendenci vyhnout se placení závazků, nebo setrvání v eurozóně a pokračování v tzv. vnitřní devalvaci. To znamená bolestnou cestu snižování nákladů práce přes škrty mezd, provedení strukturálních změn a dodržení závazků.
Ve Španělsku pak zintenzivnily problémy tamních bank, které trpí jednak důsledky hypoteční krize, ale aktuálně také krize ekonomické. V závěru týdne se pak objevily informace, dle kterých některé regionální vlády již nemají dostatek financí na běžný provoz.
Setkání představitelů EU pak přineslo ještě další výsledek, který dále zvýraznil posun v názorové jednotě mezi Německem a Francií.
Francie pod novým prezidentem prosazuje kroky na ekonomické stimuly, jedním z nich by měl být i společný evropský dluhopis. Zdá se, že Německo jeho (byť i odůvodnitelným) odmítáním zůstává názorově osamocené. Prozatím alespoň je schopno bránit masovému zapojení Evropské centrální banky do rozsáhlejších odkupů dluhopisů problematických zemí. Problém těchto zemí ale nevyřeší finanční injekce, ale strukturální reformy.
