Cožpak to není důvod k národní hrdosti? Koneckonců zase jsme v čele celé planety! A to ne v nějakém fotbalu či žebříčku Světové banky Doing Business, ale v tak opravdové a seriózní záležitosti, jakou je těžba ropy.
Ale až Rusům uschnou slzy dojetí, budou se muset potýkat s důsledky tohoto "megaobchodu" v běžném životu, například při nákupu benzinu či chleba.
O obřím obchodu |
Rozradostní běžné spotřebitele změny, které nevyhnutelně budou následovat po tak rozsáhlém přerozdělení ropného trhu? Není vyloučeno, že zpočátku rozradostní, ale pak zarmoutí.
V naší zemi, jak známo, jsou ceny benzinu předmětem vzájemného dorozumění. Před volbami platí jedny, po volbách druhé. Rosněfť také přepisovala své ceníky, ale zdrženlivěji než ostatní firmy: státní společnost drží nejnižší ceny benzinu a dalších ropných produktů na trhu, občas se dokonce ocitá ve ztrátě. Sociální stabilita je důležitější.
Ale po pohlcení TNK-BP se Rosněfť začne velice podobat Gazpromu. Igor Sečin poté, co stanul v čele Rosněfti, se netajil, že politické zadání je pro společnost důležitější než ekonomika.
Jeho hlavním slibem bylo zvýšit daňové odvody a udržet ceny benzinu. O žádné kapitalizaci, dividendách a peněžních tocích řeč nebyla - vše je to jen zvířecí škleb kapitalismu.
Vladimir Putin a šéf ropného gigantu Rosněfť Igor Sečin
A tak od nové superkorporace zajisté uvidíme štědré platby do rozpočtu a neméně štědré financování státních megaprojektů typu olympijských staveb či severokavkazských lázní.
Ale brzdění cen benzinu nepotrvá dlouho. Trh si stejně vynutí je zvýšit, pokud stoupnou ceny ropy. I gigantické dluhy, které si Rosněfť chystá udělat kvůli koupi TNK-BP, dříve či později dovedou společnost k nutnosti více vydělávat. Historie Gazpromu ukazuje, že řeči o sociální stabilitě nebrání zvýšit ceny plynu na domácím trhu, jakmile klesají příjmy z vývozu.
Je naprosto možné, že jako výraz díků za "sociální odpovědnost" vláda poskytne Rosněfti značné daňové úlevy či jiné zvláštní podmínky pro podnikání.
Monopol? Nepřipadá v úvahu
Bylo by přesnější říci "monopolní", ale Sečinovi se výraz "monopol" nelíbí. Při komentování transakce přesvědčoval novináře, že nemůže znepokojovat antimonopolní úřad.
"Monopolní postavení neexistuje, tady ani není nic posuzovat. V Rusku těžíme zhruba 500 milionů tun ropy, z toho po konsolidaci bude Rosněfť kontrolovat okolo 200 milionů tun. Rosněfť podniká v konkurenčním prostředí, a tak bych prosil zbytečně nerozdmýchávat otázku vytváření monopolu," řekl šéf společnosti.
Skutečně, pokud se pod kontrolou nějaké firmy nalézá "jen" 40 procent trhu, o jakém monopolu může být řeč? Vládne naprostá konkurence.
Nebudeme přesvědčovat, že státní firmy v zásadě podnikají hůře než soukromé. Ale přesně víme, že soukromý vlastník by nepřipustil takovou míru korupce, jaká kvete ve státních společnostech.
Přesně víme, že soukromé podniky mnohem ochotněji utrácejí peníze na modernizaci výroby, zatímco státní společnosti pracují jako prozatímní oblíbenci cara.
Pokud Surgutněftěgaz a Tatněfť už dnes zajišťují využití ropného plynu na úrovni nejméně 95 procent a Lukoil a TNK-BP se blíží tomuto ukazateli za cenu mnohamiliardových investic, pak "národní šampioni" - Rosněfť a Gazprom něfť - ohlásili ministerstvu energetiky, že na to nejsou připraveni. Přechod na ekologičtější palivové standardy Euro-3 a Euro-4 také brzdí právě státní společnosti.
Nízké ceny benzinu jsou krásné, pokud děti mají co dýchat. Přibližně tak vypadá megatransakce z pohledu běžného spotřebitele.
