Pokud funguje bankovní sektor, tak ano. Ekonomické oživení totiž musí najít financování. A firmy v Evropě jsou přitom výrazně závislé na úvěrech. No jo, ale úvěry v eurozóně klesají. Tempem o čtyři procenta ročně. Pokles úvěrů nejde dohromady s ekonomickým oživením.
K tomu přidejme zpřísnění regulace bank. Banky budou muset zvyšovat kapitálovou přiměřenost. Jak? Normálně prostřednictvím zisku. Banky v EMU však trápí ztrátové úvěry.
Navíc politici přicházejí s novými daněmi, ať už z finančních transakcí, nebo speciálními bankovními daněmi, které budou snižovat ziskovost bank a jejich schopnost poskytovat úvěry. Další možnosti je získat kapitál od investorů. Počkat. Proč by měl investor investovat do sektoru, který má vysoké zdanění a je sešněrovaný regulací?
Třetí možností, jak zvýšit kapitálovou přiměřenost, je snižování úvěrů. Úvěry v eurozóně tak budou pokračovat v poklesu. Rozběhnutý optimismus v EMU tak může velmi brzy narazit do zdi.
Evropská centrální banka si toto riziko uvědomuje a dumá nad tím, jak úvěry podpořit. Na přetřes se opět dostal nápad na negativní úrokovou sazbu či přímá podpora úvěrů. Tato opatření ale předpokládají, že banky můžou, ale nechtějí poskytovat úvěry. Regulace a daně však patří do oblasti „nemůžou“. Oživení v eurozóně je tak ohroženo díky nefungujícímu úvěrovému kanálu.
Česká národní banka je v jiné situaci. Ta je spokojena, protože český bankovní sektor hodnotí jako zdravý a odolný vůči rizikům. Domácnosti ani podniky nejsou předlužené. České banky zvyšují kapitál prostřednictvím zisků, takže jsou schopny úvěrovat ekonomiku i přes očekávané zvýšení kapitálové přiměřenosti.
Zvyšující optimismus tak máme s eurozónou společný. Na rozdíl od eurozóny však nemáme zadřený úvěrový kanál. Co není, může být. Zkušenost z eurozóny ukazuje, že stačí málo: populismus.
