Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: Začalo to dluhy. Nyní jsou evropskou jedničkou reklamních triček

Evropa

  6:00
OSTRAVA - Spolužákům ze střední školy Martinu Hausenblasovi a Pavlu Neumannovi se podařilo vybudovat jednu z největších firem na reklamní textil v Evropě. Dnes oba rozjíždí další podnikání – chtějí zlepšit dopravu ve městech po celém světě.

BYZNYS ŽIJE: Na začátku byly dluhy. Nyní jsou evropskou jedničkou reklamních triček. foto: MAFRA - ALEXANDR SATINSKÝ

Na to, že je zde uloženo na pět milionů nejrůznějších triček, mikin, čepic nebo bund a každý den se jich další kontejnery přiváží a odváží, je v ostravském skladu společnosti Adler Czech až zarážející klid. Vysokozdvižné vozíky jsou naváděné tak, aby nikdy nemohly narazit do regálů, systém ví, kde se na páse pohybuje jaká zásilka a kamery hlídají, zda vše sedí. Díky tomu stačí jen pár zaměstnanců, aby firma zvládla přísun textilu, který pro ni v Asii vyrábí celkem 15 tisíc pracovníků, a dokázala ho přes noc vyexpedovat do celé Evropy.

„Za rok 2013 jsme měli nejlepší hospodářské výsledky v historii firmy a jsme připraveni na další růst. Budeme lídr v oblasti reklamního textilu v Evropě,“ říká sebevědomě Martin Hausenblas, jeden z majitelů společnosti Adler.

Na začátku 90. let, kdy se Hausenblas a Neumann chtěli vrhnout na vlastní...

Podnik dováží přes tři tisíce druhů textilu, které následně expeduje do 12 zemí EU. Díky velkým zásobách může firma v podstatě kdykoliv doručit jakékoliv množství triček či mikin. Jen vloni Adler dosáhl obratu 360 milionů a i další čísla ukazují, že plán stát se evropskou jedničkou není vyloučený – zatímco v roce 2000 firma prodala tři kontejnery textilu, vloni to bylo více než 200 a již plánuje vybudování nového, třikrát větší skladu.

Na začátku byl Herbalife a dluhy

Na začátku 90. let, kdy se Hausenblas a Neumann chtěli vrhnout na vlastní byznys, to přitom vypadalo, že by se měli raději podnikání obloukem vyhnout – oba začínali jako prodejci přípravků na hubnutí Herbalife. A skončili se statisícovými dluhy.

„Dostal jsem nabídku začít podnikat těsně po revoluci. V tu dobu se rozbíhal Herbalife a viděl jsem v tom obrovskou příležitost. Byla to nejlepší škola života, ale tolik jako tehdy jsem se již nikdy potom nenadřel,“ vzpomíná Hausenblas. Přesto však po čtyřech letech skončil v minusu. A stejně tak Neumann, který se také k Herbalife přidal. „Bylo mi nějakých 24 let a docházel mi nájem a pomalu jsem neměl na jídlo, takže jsem jedl jen neprodaný Herbalife s vodou. Díval jsem se na sebe do zrcadla a říkal jsem si, jaký jsem lúzr a litoval se,“ vzpomíná Hausenblas.

Jak ale říká, najednou ho popadl vztek a rozhodl se, že se odrazí ode dna. To však paradoxně znamenalo zadlužit se ještě víc, nakoupit další Herbalife a začít opět prodávat. Postupně se mu opravdu podařilo dluhy splatit a tehdy za ním přišel Pavel Neumann s nabídkou na nový byznys – jeho známý se prý vyzná v reklamně a mohli by začít prodávat reklamní předměty. Potřebovali však vstupní kapitál, takže přišly další půjčky i zastavení dvou domů.

„Za rok 2013 jsme měli nejlepší hospodářské výsledky v historii firmy a jsme...

„Oblékli jsme nejlepší kvádra, já měl takové červené a chlupaté, to frčelo, a s oranžovým kufrem, ve kterém jsme měli trička s potiskem, jsme začali obcházet firmy. Našimi zákazníky se staly velké společnosti jako Kodak, Česká televize nebo Volvo. Začali jsme vozit textil z Německa a Holandska a během dvou tří let jsme se dostali na obrat deset milionů. To je v byznysu s propiskami a tričky celkem hodně,“ vypráví Hausenblas.

Tehdy se rozhodli, že se začnou plně soustředit na textil, museli tedy najít vhodného výrobce. Po chvíli hledání bylo jasné, že se místo Evropy musí firma začít dívat směrem do Asie. „Sebral jsem dva tisíce dolarů a mobilní telefon, který nakonec stejně nefungoval, a odletěl jsem do Číny. Tam jsem zjistil, že poslední slova, která dokážu přečíst, jsou Shanghai Airport, a že jsem asi jediný blonďák v zemi,“ glosuje začátky Hausenblas.

Podařilo se mu najít vhodného dodavatele, domluvil zakázku a firma poslala první kontejnery. Na zaplacení ale Adler potřebovala úvěr. Když však podnikatelé přišli do banky, místo peněz na ně čekalo zdvižené obočí bankéřů: „Dovážíte z Číny? To je rizikový trh, rozvojová země, neblázněte.“

Ještě horší byla samozřejmě reakce čínského výrobce. „Přiznali jsme, že teď nemáme peníze, ale že všechno zaplatíme. On se nás zeptal, jaké mu dáme záruky. Tak jsem mu řekl, že mu můžu dát jen naše čestné slovo.,No to jste se zbláznil, čestné slovo na druhou stranu zeměkoule,‘ odpověděl. Přesvědčili jsme ho, ale za penále jedno procento ze 70 tisíc dolarů denně. Nakonec jsme všechna trika prodali za 14 dní a vše zaplatili,“ vzpomíná Martin Hausenblas.

Zlom nastal se vstupem Česka do EU

Postupně začali trika dovážet z 5 zemí světa. Ačkoliv byly dodávky většinou kvalitní, občas se spálili – třeba když jim dorazila zásilka triček, která na sluníčku okamžitě vybledla. „Když jste měl tašku přes rameno, hned se tam udělal černý pruh. Říkali jsme tomu batik automatik,“ říká se smíchem Hausenblas. Firma postupně dokázala překonat i problémy, jako byl vytopený nový sklad při povodních v roce 2002 a začala expandovat.

Opravdu zlomový okamžik přišel ale v roce 2004 se vstupem Česka do Evropské unie. EU tehdy přijala nařízení, které omezovalo dovoz textilu z Číny, aby ochránila evropské podniky a vstup Česka do Unie znamenal, že se kvóty budou vztahovat i na zdejší firmy – to pro Adler znamenalo hodně velký problém. To, co jim hrozí, si přitom uvědomili celkem náhodou. „Byli jsme v srpnu s Pavlem v Hradci Králové na leteckém dnu. Přimotal se ke mně jeden kamarád z Číny a zeptal se mě:,A jak to teď budete dělat s kvótami?‘ A já:,Co? Jaké kvóty?‘,No nebudete moct dovážet trička, zjisti si to‘,“ směje se Hausenblas.

Adler tak byla jediná česká firma s textilem, která se předzásobila na celý rok. Objednali si dva miliony triček. Sice je zprvu neměli kde uskladnit a z čeho zaplatit, ale obtíže překonali. „To byl zlom, který nás vystřelil nahoru, protože jsme po třech měsících byli jediná společnost v Česku, která měla zásoby. Od června do konce roku jsme byli králové a všechny zákazníky přetáhli.“

Nový směr: sázka na dopravu po městě

Dnes již nicméně Martin Hausenblas i Pavel Neumann společnost přímo neřídí a najali profesionální manažery. Společně se ale opět pustili do nového podnikání, tentokrát však nemá s textilem nic společného – pod novou společností Adler iTech chtějí dosáhnout toho, aby se zefektivnila doprava ve městě a lidé se mohli přepravovat rychleji a levněji. Firma chce využít takzvanou autonomní mobilitu.

„Za pár let přijdete na ulici, objednáte si jednomístné auto, které k vám samo přijede, naloží vás a odveze vás tři kilometry. Protože to auto bude levné a neustále používané, zaplatíte pár drobných a pak auto odjede a už ho nikdy neuvidíte. Města se zbaví zaparkovaných aut, dopravní nehody zmizí, protože spolu budou vozy komunikovat. A jelikož budou všechny na elektřinu, tak zapojením všech aut do energetické soustavy získáme způsob, jak ukládat přebytečnou elektřinu a stabilizovat energetickou síť,“ předpovídá Hausenblas.

V září tak firma spustila bezplatnou mobilní aplikaci Liftago, která v budoucnu umožní právě takový autonomní automobil přivolat. Stejně tak skrz aplikaci budou lidé moci svoje auta nebo kola sdílet, aby byly dopravní prostředky co nejlépe využívané. Současná verze aplikace ale zatím slouží k přivolání taxíků, které se principu autonomní mobility také hodně blíží.

Na to, že je zde uloženo na pět milionů nejrůznějších triček, mikin, čepic nebo...

„Je zde velký tržní potenciál. Taxíky se potýkají s velmi špatnou pověstí a tím pádem nejsou moc využívané. Lidé nemají možnost zjistit si, jestli je řidič kvalitní nebo ne, prostě na něj mávnete a vylosujete si ho. Taxi přeprava má daleko větší potenciál pro lidi, ale současná netransparentnost ho brzdí,“ říká Hausenblas.

Aplikace Liftago proto umožňuje porovnat řidiče v okolí podle ceny či referencí uživatelů a kliknutím vůz přivolat na určené místo. Při jízdě si pak zákazník může kontrolovat, zda řidič jede po optimální trase a jestli cena na taxametru odpovídá jízdnému. Díky tomu by Liftago měli využívat jen poctiví taxikáři. „Jeden náš zákazník vyprávěl, že šel v Praze po Václaváku a ptal se taxikářů, za kolik ho odvezou na Vinohrady. Prý že za 350, 400, 300 korun. Vytáhl Liftago, objednal si taxíka a ten ho odvezl za 150 korun,“ vysvětluje Hausenblas s tím, že jen v Praze už aplikaci používá více než 400 řidičů i některé dispečinky. Liftago má ale velké ambice. Již za několik týdnů se bude provoz spouštět v Polsku a další na řadě je Velká Británie. „Chceme proniknout na globální trh, budeme mít desítky milionů zákazníků,“ říká zcela vážně Hausenblas.

Kvůli takovým plánům ale musel nový start-up řešit nečekané potíže – například se jménem. „Když jsme nějaký název vymysleli, zjišťovali jsme, jestli jsou volné domény a jestli jde zaregistrovat ochrannou známku na celém světě. Nikdy to nevyšlo, prověřili jsme jich stovky. Nakonec jsme si nechali udělat seznam všech volných domén a desítky tisíc záznamů. Rychločtením jsme hledali ty, které dávaly smysl. Tak vzniklo Liftago,“ vysvětluje Hausenblas.

Způsob, jakým by měla firma dosáhnout globální expanze, je poměrně unikátní. Kdokoliv z celého světa se může zaregistrovat jako takzvaný marketér a aplikaci doporučovat dalším lidem. Když k Liftagu přivede dalšího uživatele a ten si skrz aplikaci objedná taxi, markéter dostane podíl na transakčním poplatku u řidiče. A to až do konce života. Není náhodou, že celý princip vzdáleně připomíná princip využívaný u Herbalife – tím se ostatně podnikatelé nechali inspirovat. Firmě se už takto přihlásilo 50 tisíc zájemců ze 180 zemí světa, kteří jsou připraveni službu šířit, až bude v daném státu spuštěna.
„Máme na to dva roky, abychom prorazili, než se do toho vrhne konkurence. Autonomní mobilita je totiž budoucnost,“ uzavírá Hausenblas.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.