Lidovky.cz

BYZNYS ŽIJE: zásobují Kabát i Olympic a ničí ticho na stadionech

USA

  6:00
PRAHA - Nakupují u nich kapely Olympic nebo Kabátu, největší české firmy nebo úředníci z ministerstev. Kromě mikrofonů nebo mixážních pultů prodává pražská firma Audiopro třeba i reproduktory pro největší české stadiony. Dodává také videokonference na míru nebo speciální zařízení pro armádu a policii.

Spoluzakladatel firmy Audiopro Andrej Hronec. foto: MAFRA - Tomáš KristLidovky.cz

Příběh firmy, která je na trhu přesně jedenáct let, začal netypicky - na letišti.
Právě tam, konkrétně na oddělení odbavení cestujících, totiž dělal spolumajitel a spoluzakladatel společnosti Audiopro Andrej Hronec při studiu na vysoké škole brigádu.

„Kromě vydělaných peněz měla práce na letišti ještě jednu velkou výhodu - naučil jsem se bez problémů komunikovat v angličtině,“ vzpomíná.

Tehdy ale ještě netušil, že právě znalost angličtiny předurčila jeho budoucí podnikání. Když v roce 1997 hledal Hronec první opravdové zaměstnání, narazil na inzerát firmy, která sháněla prodejce profesionální zvukové techniky.

BYZNYS ŽIJE:

„Tak jsem šel na pohovor. Firma patřila Rakušanům a vstupní pohovor byl naprosto nečekaně vedený pouze v angličtině. I když mě to překvapilo, měl jsem praxi z letiště a předtím ještě rok ze střední školy v USA, takže jsem to celkem zvládl,“ vypráví podnikatel.

Po týdnu čekání mu firma zavolala, že prošel, a přijala ho na pozici obchodníka. „Pět let jsem prodával nejrůznější zařízení pro televizní studia nebo rozhlas. Pak jsem si ale řekl, že kdybych měl vlastní firmu, dokázal bych to dělat lépe,“ popisuje Hronec s tím, že přibral ještě několik kamarádů a rozjel svůj byznys.

Prodejna, nebo půjčovna?

Z brigády na letišti mu ale moc peněz nezbylo, proto si do začátků podnikání museli společníci půjčit stovky tisíc korun u příbuzných nebo kamarádů.

Firma, která má dnes roční obrat přes 50 milionů, za ně nakoupila mikrofony, mixážní pulty a další zařízení a vymyslela netradiční filozofii - na rozdíl od svých konkurentů se rozhodla často i velmi drahé zboží potenciálním zákazníkům ze začátku nejprve půjčit na vyzkoušení. A to na den nebo třeba na měsíc.

„To, že nám zákazník věci ukradl, se za celých 11 let našeho podnikání stalo jen jednou - před rokem. Tehdy jsme klientovi půjčili techniku za 150 tisíc korun a už jsme nikdy neviděli ani jeho, ani zboží. Měli jsme sice kopii jeho občanky, jenomže ta, jak nám řekla policie, byla falešná,“ vzpomíná Hronec.

Spoluzakladatel firmy Audiopro Andrej Hronec.

Kromě peněz neměla na začátku mladá firma ani vlastní kancelář nebo prostory, ve kterých by mohla uskladnit zboží.

„Provizorní kancelář nám půjčil tchán ve svém rodinném domě v pražských Košířích. K tomu naštěstí patřila i dvojgaráž, kam jsme ze začátku uskladnili všechno, co jsme měli,“ vypráví podnikatel.

Za tři roky desítky zákazníků

Když se ale začalo dařit a k rodinnému domku jezdily velmi často kamiony s paletami plnými zbožím, přestěhoval firmu do větších prostor v pražské čtvrti Vokovice.

Ze začátku ale Audiopru chyběli i zákazníci. Nadšenci prodávající mikrofony, repro soustavy a další techniku proto začali jezdit za českými firmami nebo třeba muzikanty, kterým zboží nabízeli. A jejich snaha i filozofie půjčování zboží zafungovala.

„Za první tři roky jsme získali desítky zákazníků. Mezi jedny z prvních patřil třeba Český rozhlas nebo televizní studia. Někteří si koupili třeba jen mikrofon za několik stovek korun nebo mixážní pult za tři tisíce, ale třeba Český rozhlas nakoupil zboží za milion korun,“ vypráví Hronec.

Povědomí o mladé firmě, která techniku dovolí zákazníkům nejprve otestovat, se rychle rozneslo a zákazníci začali přibývat.

Stadiony a úředníci s vymyšlenými jmény K pražským podnikatelům přicházeli nakupovat muzikanti, stálými zákazníky se časem staly třeba kapely Olympic a Kabát, dýdžejové, televize nebo třeba armáda či policie. I lidi z bezpečnostních složek totiž nalákala možnost si techniku nejprve půjčit. Na rozdíl od ostatních klientů k tomu ale nepotřebovali občanku.

„Ani by nám žádný doklad nedali. Takoví zákazníci totiž často nechtějí, aby kdokoliv věděl, co si kupují a na co to potřebují. Dřív se stávalo, že nám nechtěli říct třeba ani jméno nebo přišli několikrát po sobě a vždycky s jiným jménem,“ vypráví Hronec.

Platba za půl roku

Během krátké doby se ale Audiopro dostalo ještě k mnohem movitějším klientům a firma získala velké zakázky za desítky milionů - například na ozvučení pražské O2 areny nebo fotbalového stadionu pražské Slavie v Edenu.

Jednání s velkými firmami ale nebylo tak snadné jako s ostatními zákazníky.

„Většinou to funguje tak, že hlavním dodavatelem, který všechno zaštiťuje, je developerská firma. Ta si pak na jednotlivé projekty najímá menší dodavatele. Jenomže problémem je, že developer chce co nejvíc peněz nalít do svého podnikání, ať už je to materiál, nebo cokoliv dalšího. Menší subdodavatelé zbytku pak mají problém za práci dostat zaplaceno nebo dostat zaplaceno dřív než za půl roku,“ popisuje Hronec.

Firma Audiopro sídlí v Praze 6.

V roce 2007, po pěti letech podnikání, jeho firma našla další oblast pro svůj byznys - videokonference. Jejich princip je jednoduchý: dva a více lidí spolu mohou komunikovat přes televizi v reálném čase a se superkvalitním obrazem, který je schopen zachytit i nejmenší nuance reality.

„Jenomže před šesti lety byly videokonference v Česku drahé a složitě ovladatelné systémy. Někteří znali maximálně Skype, kdy se sice účastníci slyší i vidí, ale přenášený obraz je extrémně nekvalitní. Část klientů žádné podobné technologii nevěřila a ty společnosti, které o videokonferencích něco tušily, si zase nic takového nemohly finančně dovolit,“ vzpomíná Hronec.

Výuka studentů i výslechy vězňů Jeho firma ale myšlence komunikace v reálném čase a přes televize věřila.

Podnikatelé proto našli americkou společnost LifeSize, která jim byla schopná dodat veškeré vybavení levněji než ostatní, a kolečko s objížděním potenciálních zákazníků začalo nanovo.

„Jedním z prvních zákazníků, které jsme získali, byla plzeňská Škodovka,“ vzpomíná Hronec s tím, že další klienti začali přibývat brzy poté, co se dozvěděli, že videokonference je pro ně cenově dostupná a hlavně že k jejímu využití není potřeba několik specializovaných IT pracovníků.

„Když si někdo koupí videokonferenci, dostane od nás kamery, reproduktory, mikrofony, televizi a sám potřebuje jen připojení na internet. Naši technici všechno zařídí a zákazník dostane pouze ovladač, podobný tomu u televize, ale jen s jedním tlačítkem, kterým všechno ovládá,“ popisuje podnikatel.

Budoucí „státní“ komunikace

Cena luxusní komunikace na dálku podle něj začíná na zhruba 80 tisících korun.

„Dnes spolu přes televize kromě velkých firem komunikují televizní štáby, nemocnice a videokonference využívají prakticky všechny české univerzity. Studenti tak můžou sledovat přednášky v reálném čase, na počítači nebo třeba na mobilu. Studenti medicíny mohou sledovat operace a podobně,“ vysvětluje Hronec.

Takový způsob komunikace ale možná už brzy začne ve velkém používat i stát.

„Například ministerstvo vnitra má představu, že by chtělo propojit soudy, věznice a policejní složky. Ušetřily by se tak peníze za převoz vězňů nebo zadržených k výslechu, protože takové výslechy by se daly udělat právě přes videokonference,“ říká podnikatel.
Paradoxně právě zakázky pro státní správu nebo velké firmy ale pražské podnikatele znervózňují.

„Tendry jsou nezřídka kdy vypsány pro konkrétního dodavatele a firmy si zakázky stejně často jednoduše zaplatí. Ten, kdo to nedělá, má smůlu - přichází o zakázky jako na běžícím pásu,“ říká Hronec.

„My jsme se rozhodli, že se tímto způsobem chovat nebudeme, je ale otázka, jak dlouho to půjde vydržet,“ uzavírá.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.