Malá pětisethlavá obec Letiny na jižním Plzeňsku leží poněkud stranou důležitých silnic. Pro rodinu Krýslů se ale jedná o srdeční záležitost. Letiny jsou jejich rodné místo.
Luboš Krýsl tu z bývalého statku, jejž zdevastovali komunisti, vybudoval dílny, ve kterých vznikají pivní tanky pro pivovary, PET lahve pro malé pivovary, výčepní zařízení nebo obří vaky do pivních tanků.
Společně s bratrem Josefem a dalšími akcionáři tu vlastní minipivovar. A Luboš se zdejším Spolkem svatého Prokopa opravil a pečuje o kostel.
ČTĚTE TAKÉ: |
Kostel svatého Prokopa je svým způsobem koníček. Luboš Krýsl za pomoci dotací, příspěvků kolegů, známých, letinských občanů a firem do obnovy kdysi zdevastované památky investoval nejen peníze, ale kus svého života.
A evidentně ho péče o svatostánek těší a naplňuje. Na kostel má dnes víc času než před lety, aktivity ve firmách Lukr a Lukrecius pomalu přebírá Lubošův syn Luboš junior.
Práce jak na kostele Luboš Krýsl prochází kostelem, ve kterém se staral o hodiny už od roku 1968, a vzpomíná na neutěšený stav, ve kterém se dominanta Letin nacházela ještě před několika lety. Děsivý dezolátní stav.
„Bylo a stále tu je práce jak na kostele,“ komentuje současný stav. Spolek několika místních nadšenců si kostel, pocházející ze 13. století, pronajal od církve a vdechl mu znova život, nejen duchovní, ale i kulturní.
  |
Vybraní restaurátoři obnovili a zrestaurovali kompletní interiér, všechny obrazy, včetně výměny pláten a odborné obnovy jednotlivých výjevů.
Došlo i na výměnu střechy, krovu, omítek, instalovaly se nové věžní hodiny, řízené rádiem, nové osvětlení, nové lavice, vyhřívané speciální technologií podnikatele Milana Baxy. Došlo i na renovaci původních varhan.
Krýslovi očividně dělá radost, že kostel ožil. Na mši se sejde vždy kolem dvacítky lidí, a když se tu pořádají nejrůznější koncerty, bývá vyprodáno. „Spousta lidí objevila, leckdy až v pozdním věku, že do kostela se nemusí chodit jen modlit,“ komentuje výsledek svého dosavadního snažení při obnově dominanty Letin.
Hned vedle kostela se už nachází dílny, které byznys akciových rodinných firem obou Lubošů Krýslů živí. Další dílny jsou v Plzni, kde vše doplňuje ještě provoz hotelu Gondola, a na jiném místě - v Plzni-Černicích - hotel s pivovarem Purkmistr.
Podniká celá rodina
Aby podnikání v rodině nebylo málo, podniká i Lubošova dcera Dana. Tu pivovarnictví minulo, vlastní jazykovou školu Eufrat, která dává práci až 150 lektorům, ale podnikání bratra a otce jí není lhostejné a snaží se jej rovněž ovlivňovat.
Luboš je technik, absolvent Elektrotechnické fakulty Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni.
Na rozdíl od Josefa, který je vyznáním pivovarník a srdcem chemik, stejně jako nejstarší z bratrů Svatopluk, jenž má jako někdejší pracovník výzkumného ústavu plzeňské Škody a pak klatovské hygienické stanice velké zkušenosti a dnes coby důchodce pomáhá s kontrolou kvality piva, vody a výrobou chemie pro pivovarnictví.
Vlajky vyrábí pro úřady, hasiče i policii v Angole |
V Letinách vznikají například svařované nerezové i měděné nádoby pro pivovary, varny, CK tanky, ale i další vybavení, výčepní zařízení a pivní technologie pro restaurace. V jedné z dílen instaloval Krýsl dva stroje na malé série PET lahví. Tedy pro menší zákazníky a minipivovary.
„Chtěli jsme zařízení, které může dělat i malé množství. Nechceme konkurovat velkým firmám, které produkují desítky tisíc PET lahví za hodinu a zakázky malých odběratelů neberou,“ říká letinský podnikatel.
Koupili tedy z Maďarska vyřazený stroj, kompletně ho opravili a zkoumali, jak přesně funguje. A pak si Krýsl a jeho lidé nechali vyrobit na stejném principu úplně nový a výkonnější stroj. Plastová patrona, takzvaná „preforma“, se nejdřív v peci nahřeje, vloží se do kovové formy a stroj z ní ve zlomku vteřiny vyfoukne požadovaný tvar lahve i s logem zákazníka.
Byznys rodiny Krýslových se točí kolem piva. Vyrábí například pivní tanky či PET lahve.
Krýsla evidentně baví technika a konstrukce strojů. Vlastnímprůmyslovým vzorem chráněnou technologii využívá i v další dílně, kde stroj ultrazvukem svařuje plastové vaky, které se používají do vnitřku pivních tanků v restauracích.
Bez nich je mnohem složitější a nákladnější sanitovat nerezovou nádobu po každém vyčerpání piva. Vaky stačí vyměnit. „Měl jsem představu, jak by to mělo fungovat a co od toho chci. Jiní machři to pak na zakázku vyrobili,“ vysvětluje Luboš Krýsl.
Stačí popojít o pár desítek metrů dál a stojíme před letinskou hospodou. Několik let nebyla v provozu, realitka ji roky marně nabízela ke koupi. A to se ukázalo jako příležitost k další gastronomickopivovarnické investici.
Vznikla akciovka Akciový pivovar Letiny, která sdružuje Luboše seniora a juniora, Josefa Krýsla, sládka pivovaru Tomáše Nožičku a tři plzeňské lékaře, ze kterých se stali už také místní patrioti. Společně hospodu koupili, zrekonstruovali, včetně velkého společenského sálu, a vybudovali minipivovar.
Jak jinak - zdi zdobí desítky dobových fotografií z Lázní Letiny a okolí, z hospodářství místních lidí, včetně řeznictví, které tuměla až do zákroku komunistické moci i rodina Krýslových. Luboš s bratrem Svatoplukem za mlada působili v místním ochotnickém spolku, a tak nepřekvapí, že nad oponou jeviště společenského sálu obnovili noví vlastníci hospody původní nápis, citát Josefa Kajetána Tyla.
„Všechny naše kroky musí vésti láska k národu a jeho štěstí.“ Všichni návštěvníci mají vlastenecké heslo na očích při koncertech, divadelních představeních, bálech i maturitnímplese, který pivovar nedávno uspořádal pro plzeňské studenty. Bez podobných akcí by se totiž hospoda neuživila.
„Nejdřív jsme hospodu koupili a pak přemýšleli, co s ní. Máme svých vlastních aktivit dost, ale trápilo nás, že chátrá. Pivovary jsou dnes pro mnoho lidí lákavé, ostatně sami je stavíme, tak volba byla jasná,“ popisuje začátky hospodského podnikání v Letinách Luboš Krýsl junior.
A proč to vlastně všechno Krýslovi dělají? „Myslím, že po člověku by mělo zůstat víc než plechovka od piva,“ opáčí s úsměvem Luboš Krýsl senior.
Pivo podle Franka Zappy
Zatímco otec a syn LubošovéKrýslové jsou spíš výrobci a dodavateli pivovarnické technologie, vaření piva je doménou Josefa Krýsla. I ten už do byznysu zapojil syna -Petra. Nepodnikají ale v Letinách. Z garáže v Červeném Hrádku u Plzně vybudovali minipivovar, kam už jezdí na zkušenou zkoumat výrobu českých ležáků sládkové z tuzemska i Ameriky.
Název pivovaru nemusel Josef hledat dlouho. Coby vyznavač blues a rockové - hlavně americké - hudby má v oblibě mimo jiné i muziku Franka Zappy. Pivo z garáže snadno našlo inspiraci v názvu jednoho ze Zappových alb Joe’s Garage, a tak vznikla i značka Joe’s Garage Beer.
Josef je momentálně plný nových zážitků, tento týden se vrátil ze švédského Skelleftea, kde s partou sedmi lidí dva týdny stavěl svůj v pořadí už druhý švédský pivovar. Tento nový s názvem Kallholmens Maltbryggeri je v pořadí už 54. z těch, které stavěl nebo na jejichž stavbě, modernizaci či zvýšení kapacity se podílel.
Od dětství chemikem
Nadšenec do chemie (zejména té kvasné) a absolvent pražské Vysoké školy chemicko-technologické prožil dlouhé roky v Plzeňském Prazdroji (respektive jeho předchůdci - v Plzeňských pivovarech). „Já se do chemie zbláznil už v dětství, kdy jsem od bráchy Svatopluka dostal knížku Tajemství chemie, napsanou Ivanem Klimešem. To mě nadchlo napořád,“ vzpomíná Josef.
Už ve dvanácti letech uvařil mamince mýdlo a ve třinácti vyrobil svůj první ovocný destilát. Takže na konci základní školy bylo jasné, kudy se bude dál ubírat. Nejprve pražská SPŠ potravinářské technologie, pak na zkušenou do Plzeňských pivovarů, pak dva roky vojny a nakonec denní studium na vysoké škole.
Vzpomíná často a rád na dva skvělé kolegy, kteří ho v Prazdroji nejvíc ovlivnili - tehdejšího ředitele Iva Hlaváčka a vedoucího laboratoří Jiřího Šrogla. V největším českém pivovaru pracoval 27 let.
V roce 2004 ho opouštěl z pozice manažera, který měl na starosti kvalitu a péči o produkty Prazdroje v restauracích. Odešel po „dohodě“ v rámci restrukturalizace, kterou zahájil vlastník Prazdroje skupina SABMiller. A byl to impulz, aby začal vlastní pivovarnickou kariéru.
Se soukromým byznysem začal v roce 2006, kdy se dostal (pro jiné investory) ke stavbě pivovaru Jodee Beer ve vietnamském Saigonu. Pak přišly první vlastní minipivovary v Česku, ale i v zahraničí - Rusku, Slovensku, Bělorusku, Anglii i zmíněném Švédsku.
Minipivovar v rodných Letinách je jeho společný projekt s bratrem Lubošem a dalšími akcionáři. Ale jinak podniká Josef se synem Petrem samostatně.
„Táta je takový nezmar. U nás se všechno točí kolem piva,“ komentuje s úsměvem počítání svého otce Petr Krýsl.
„Nepřekvapí tedy, že i on na pražské střední škole vystudoval na sládka, pivo sám roky vaří a poslední dva roky podniká s tátou Josefem ve společném byznysu. Petr piva, včetně nových receptur, vaří, zaučuje nové sládky, projektuje pivovary.
„Na pivě je výborné, že neustále poznáváte něco nového. Je strašně moc kombinací sladů, chmelů, postupů. Sládek má nadosmrti zajištěnou pestrou práci,“ hájí Petr rodinné řemeslo.
Krýslovi staví své podnikání na malých pivovarech a spoustě speciálních i tradičních piv, od ležáků po nejrůznější anglo-americká či belgická svrchně kvašená piva. Umí ale ocenit i kvalitní pivo z větších pivovarů, které pestrá nabídka těch malých přinutila investovat do nových značek a produktů.
„Když si to všechno promítneme, tak je to o svobodě amožnosti výběru. Jak se bavíme tady mezi sebou? Jednomu chutná Abbey, druhému India Pale Ale, jinému stout, jinému pšeničné nebo český ležák. Někdo má rád blondýny, jiný spíš brunety. To je to nádherný,“ říká v této souvislosti Josef Krýsl.
